Psyché&Duše 04. 08. 2021 PDF Tisk

Jak nám jóga pomáhá s budováním a udržováním vztahů?

Mezilidské vztahy jsou tak složité, jak složité si je sami vytváříme. A to platí nejen o vztazích k ostatním osobám, ale, a možná především, o tom, který máme sami se sebou. Protože právě od něj se v konečném důsledku ty ostatní odvíjejí.

Jak nám jóga pomáhá s budováním a udržováním vztahů?

Jaká je naše přirozenost? Kdy jsme sobci a kdy naopak sami sebe zanedbáváme? Jaká míra sebevědomí je ta zdravá? Jak poznat, kdy za sebe bojovat a držet se svého přesvědčení, a kdy naopak ustoupit a uznat, že nemusíme mít vždycky pravdu? V kterých případech stavět sami sebe na první místo a v kterých dát přednost péči o druhé? Kdy je péče přiměřená a kdy už to s ní přeháníme? Zkrátka kde se nachází ona míra, onen zdravý rovnovážný bod, na němž můžeme balancovat a nacházet v této poloze vnitřní klid a harmonii?

Jak hledat rovnovážný bod
Představme si v tomto směru paralelu s širšásanou: Když správně nenastavíme vstupní polohu, nahoru se sice možná dostaneme, ale necítíme se tam jistě, obáváme se, že spadneme, jsme z toho rozladění a rozhození. Když ale začneme správně od začátku nebo se k němu vrátíme, když se nám nedaří, a zapracujeme na základu, získáme nahoře stabilitu, která nám umožní se uvolnit a cítit se dobře a přirozeně, tedy tak, jak se chceme cítit i ve vztazích – k ostatním i k sobě. Na nic si nehrát, být přirození, komunikovat otevřeně a upřímně; nebrat si nic příliš osobně, ale ani se nenechat urážet; umět pomoci, ale pomoc nevnucovat; umět podpořit, ale ne za cenu toho, že budeme ubližovat sami sobě, a naopak nepomáhat sobě ubližováním druhým.

Každá nevyžádaná rada je špatná
Když chceme někomu pomoci, zeptejme se vždy sami sebe, proč o to stojíme. Chceme skutečně pomoci tomu člověku, nebo sobě? Chceme mu ulehčit v tíživé situaci, nebo si chceme připadat užiteční, a když on naši pomoc slušně odmítne, naléháme a připadáme si ukřivděně? Pamatujme, že každá rada je špatná, když je nevyžádaná. Neměli bychom ostatním vnucovat své názory, i když jsme přesvědčení o tom, že na rozdíl od nich máme nadhled, i když máme pocit, že víme, že si při svém přístupu ublíží. Oni si na to musí přijít sami. Stejně jako my. Protože chybami se člověk učí. My jim můžeme stát jen po boku, připravení pro případ, že budou potřebovat podpořit.

Každý má právo volby
O tom všem mluví dvě z jam, které jsou součástí Pataňdžaliho osmistupňové cesty jógy. Astéja hovoří o vykořenění závisti a žádostivosti, o nepřisvojování si hodnot, které nám nepatří. V tomto smyslu je důležité respektovat, že ostatní mají právo volby stejně jako my, a proto bychom jim neměli vnucovat hodnoty své, i když se domníváme, že právě ony jsou ty správné. S tím souvisí i citové vydírání – city si nelze koupit ani vynutit a takovým přístupem nerespektujeme u druhého právo volby. Zásady astéji můžeme vztáhnout i na partnerské, přátelské, rodinné vztahy. Milujme lidi pro to, jací jsou, a ne pro představu, kterou o nich máme. Neomezujme je v jejich rozvoji. A naopak respektujme ve všech zmíněných smyslech i své vlastní potřeby a nenechme do nich násilně zasahovat ani ty, kteří nás milují. Pamatujme: Každý má právo volby.

Vztahy by měly vést k rozvoji, ne k potlačování individuality
Druhou jamou, která se může stát vodítkem pro budování a udržování vztahu se sebou i se světem, je aparigraha pojednávající o neulpívání. Ulpívat můžeme na mnoha faktorech, v souvislosti se vztahy je důležité zmínit zejména neulpívání na vlastních názorech a individualitě – nepřijímáním názorů ostatních si vytváříme bariéru vůči okolí i vlastnímu rozvoji. Když propojíme učení aparigrahy s učením výše probírané astéji, můžeme zmínit citové vydírání v souvislosti s darováním – darujme nesobecky, bez očekávání odměny (bez ulpívání na představě, že ji dostaneme). A souvislost aparigrahy s astéjou ukazuje i neulpívání na druhých: i v tomto směru je třeba pamatovat, že lidské vztahy by měly vést především k rozvoji individuality každé osoby (a partneři by se v tom měli podporovat), ne k jejímu potlačování. Ani utrpení blízkých bychom neměli prožívat v míře, která oslabuje nás samotné, jednak jim v takovém stavu nebudeme schopni podat podporu, jednak v něm ztrácíme sami sebe.

Nejprve vůči sobě, potom ke světu
Onen nadhled, který je nutný k pěstování harmonických vztahů, může dát jógová praxe, která se vyjevuje i v přijetí dvou zmíněných jam. Začněme je nejprve praktikovat vůči sobě, až potom vůči svému okolí. Vytrvejme v tom, nepolevujme a nečiňme tak s vidinou změny nebo odměny, ale pro onen proces samotný. Naslouchejme přitom sobě i ostatním.

  • autorka: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Objednat předplatné