Když se podíváme kolem sebe, tak s většinou lidí vycházíme dobře. Jsme laskaví k druhým, nasloucháme. Ve vztahu se sebou samým jsme ale mnohem přísnější. Pokud přistupujeme k sobě samým a hodnotíme se, měříme poněkud přísnějším metrem. Sami sebe vidíme mnohem tlustší, pihatější, hloupější. To, co nás na sobě zaujme, jsou v podstatě jen nedostatky. Ono se není zase čemu tak divit, v dětství rodiče učí děti, jak se chovat ke svému okolí – jak nebýt sobecký a neslušný. Zmínili se nám ale rodiče někdy o tom, že bychom měli mít rádi především sami sebe? Že vše, co je v nás, je krásné? Že stojíme za to, abychom sami sebe pohladili? Troufám si tvrdit, že většinou ne.

Ať už se v našem životě odehrává cokoliv, neustále nám v hlavě vrtá ten malý červík, že jakákoliv věc, kterou chceme udělat jen pro sebe, je neskutečně sobecká. S tímto pocitem jsme byli vychováváni, není tedy divu, že se cítíme tak často provinile, když se snažíme ukrást chvilku pro sebe, když si něco hezkého koupíme nebo místo uklízení vypadneme ven na kafíčko. Neustále nás někde uvnitř hlodá pocit, že si to vlastně nezasloužíme. Je na čase tohle změnit. Co pro to musíme udělat? Dovolit si odpočívat. Dovolit si o sebe pečovat. Dovolit si říct o pomoc. A to všechno bez výčitek. Jak s tím začít?

14.00 Já
Tak asi takhle by mohl vypadat jeden řádek ve vašem nabitém diáři. Někdy nevíte, co dřív, a ještě přitom myslet na sebe? To je trochu těžké, ale rozhodně ne nemožné. Napište si do diáře, že v určitou hodinu máte mít schůzku – se sebou! Otevřete si knížku, dejte si horkou sprchu, dobrou kávu, pusťte si hudbu a pořádně si zatrsejte. Je to půlhodinka, která patří jen vám. Pokud takové chvíle budete sami se sebou trávit častěji, uvidíte, že se i lépe poznáte. Začnete naslouchat tomu, co se vám chce dělat a co vám dělá dobře. Příště už nebudete tak dlouho přemýšlet, jestli je pro vás lepší to či ono. Už to budete vědět, protože poslechnete své vnitřní já. Trávením času se sebou svoje vnitřní já probudíte. Přivítejte ho u sebe a nezapomeňte ho pohladit!

Čistka uvnitř i vně
Být k sobě laskavý znamená i obklopovat se lidmi, kteří vám dělají radost a hezčí dny. Kdokoliv ve vašem okolí se může nakazit negativismem – nebo je to dokonce jeho celoživotní postoj. Chcete něco prozradit? Nemusíte ho ve svém životě dál přijímat. Proti takovým toxickým lidem je třeba se zavčasu vymezit. Nemusí to být úplné odstřižení někoho ze svého okolí. Zvažte ale, zda je potřeba se s nimi vídat tak často, když vám vysávají pozitivní energii. Tu si hezky hýčkejte pro někoho, kdo ji chce opravdu vnímat.

Zrcadlo krásy
Přiznávám, že cesta k sebelásce je sakra těžká. A především to není tak, že tam dojdete a už máte vyhráno. Každý se totiž někdy ráno probudí a nevidí v zrcadle zrovna bohyni. Každá z nás má dny, kdy se nechce chválit za celulitidu na stehnech, šediny ve vlasech a vrásky kolem očí. Tyhle ošklivé myšlenky je potřeba co nejrychleji zahnat. I když jsou ale dny, kdy v sobě nevidíte tu královnu krásy, promluvte k sobě alespoň laskavým tónem. Poděkujte si – za to, že jste vstala. Za to, co všechno pro sebe děláte. Za to, že jste k sobě upřímná. Uvidíte, že ten den bude hned mnohem lepší.

Každý si svůj rituál krásy, pochopení a sebelásky určitě najde rychle, pokud vyžene z hlavy myšlenku sobectví. Pouze ve chvíli, kdy vyzařujeme lásku k sobě samým, můžeme přilákat člověka, který nás bude mít rád stejně. Je to každodenní výzva, ale jen vy sami rozhodujete o tom, jestli na sebe budete hodní a laskaví. Nikdo jiný.