„Život není nikdy stagnace. Je to neustálý pohyb, rytmický pohyb, jako my se neustále měníme. Věci žijí pohybem a získávají sílu, když jdou.“ Bruce Lee

Avšak už z podstaty světa a přírody je zřejmé, že nikdy nic nebude jako dřív, nikdy se nic nezastaví, věcí se budou nadále dít, měnit se a vyvíjet. Někdy zdánlivě pomalu a plynule, jindy za doprovodu erupcí i turbulencí. „Život je pohyb,“ pravil již Aristoteles.

Pocit vytouženého klidu a uvolnění se tedy nevyplatí propojovat s vnějším světem a s mylnou domněnkou, že až se vše venku konečně zklidní, zklidním se a stabilizuji i já. Budoucnost je plná překvapení, nikdo s jistotou nedokáže říci, co bude – ani za minutu, natož za rok či za deset let. Můžeme mít odhady, úvahy, předpoklady. A přesto nás život může kdykoli překvapit.

Jak se tedy ukotvit v časech, kdy se události zdají být nejisté a změny nepředvídatelné? Konkrétní strategie má každý člověk jiné. Když však budeme nějaký čas pozorovat jedince, kteří dokážou být klidní a takříkajíc stabilní v jakýchkoli dobách, vypozorujeme některé společné rysy chování. Tou první a zdá se nejvýraznější a univerzální charakteristikou je otevřenost ke změnám. Lidé, kteří přijímají, že svět i život je v pohybu, jsou navyklí na vyvíjející se události plynule reagovat. Změna pro ně není nepříjemný šok nesoucí zbytečné obavy, ale normální jev, často plný příležitostí.  S tím úzce souvisí převážně optimistické a pozitivní ladění. Člověk se nebojí toho, co se stane, ale zužitkovává to, co se děje, to, co je, a vnímá to jako dobré a přínosné. Vytváří v nových situacích nové možnosti, má cit pro to, kdy a jak využít situace, která právě probíhá. A není to o jakési zběsilé aktivitě. Často naopak. Tam, kde jiní zmatkují a bezvýsledně pobíhají kolem, se tito lidé umí zastavit, projít situací s klidem a zachovat stabilitu tím, že v daný moment aktivně získají maximum pro to, aby zůstali stabilní a klidní i nadále. Někdy to pak vypadá, že než aby vydávali energii pro ně neužitečným směrem, raději odpočívají. A jindy zase ve chvíli, kdy jiní odpočívají, využívají klidných časů k tomu, aby činorodě realizovali svá přání, záměry i sny.

Zároveň nikdo nejsme neustále „tabulkově“ perfektní. Ani žádná tabulka, která by říkala, jak máme správně vypadat či se chovat, neexistuje. Prožíváme různé emoce, širokou škálu pocitů. Někdy zjistíme, že takzvaně neuvážené gesto či zdánlivě nelogické jednání vzešlé z obav se zpětně ukáže jako ta nejlepší volba v životě nebo minimálně v daném období. A tak přejděme k tomu nejdůležitějšímu, co nám pomůže nevzrušeně překonat jakékoli časy a zažívat hluboký klid, ať se děje cokoli: Buďme na sebe hodní. Lidé, ze kterých sálá klid, stabilita a bezpečí, na sebe totiž hodní jsou. Podporují sebe samé. Láskyplně si dodávají odvahu a vlídně se utěšují, když se jim něco nezdaří. Podporují sebe podobně, jako podporujeme malé děti v tom, aby určité věci zvládly, učili se radostně novému a šly – s pocitem bezpečí a ve víře, že vše lze vyřešit, případně že mnohé se vyřeší samo – v životě klidně dál.

• autorka: Alexandra Hrouzková
• www.alexhrouzkova.cz 
• foto: Shutterstock.com