úterý 3. 12. 2024
Život nám všem občas nakládá víc, než sami dokážeme unést. Události posledního roku jsou toho názornou ukázkou. Kdy je ale už opravdu čas na to, zajít s tím, co cítím, k odborníkovi, který by mi mohl pomoct? Není na to ještě moc brzy? Jsem magor, protože jdu na terapii? Co tomu řekne moje okolí? Tohle všechno jsou otázky, které nás zajisté budou doprovázet, pokud začneme o návštěvě psychoterapeuta přemýšlet. Pojďme si říct, jak s takovými obavami zacházet a jak vlastně najít terapeuta, kterému se budeme chtít svěřit.
Kamarádka, nebo terapeut?
Když se cítíme delší dobu smutní, nesví, nebo dokonce v depresi, nejlepší, co v takovou chvíli můžeme pro sebe samé udělat, je vyhledat odbornou pomoc. Většina z nás ale raději zajde na kafe s kamarádkou. Co si budeme povídat, kafe nebo sklenička vína s kamarádkou je lék na cokoliv. Vždy to ale je povídání s člověkem, který vám je blízký a nejspíš vám neřekne nic, co by vás mohlo nějak ranit. Z úst kamarádky, i když je to vždy řečeno s tím nejlepším možným úmyslem, uslyšíte slova útěchy. Možná uslyšíte to, co si v duchu přejete slyšet. Zatímco terapeut pohlédne na situaci s odstupem a díky svým zkušenostem a znalostem přesně bude vědět, co prožíváte a co vám pomůže, i když se vám to třeba nebude líbit, nebude to jednoduché a bude to bolet. Někdy ale i to, co bolí, je vlastně tím nejlepším možným řešením k tomu, abychom se stále nemotali v kruhu, abychom byli schopni udělat krok vpřed, a ne pouze stranou nebo vzad. Abychom byli schopni udělat ten první krok ke změně, mimo svou komfortní zónu.
Jsem blázen?
Upřímně, kdybyste byli blázni, nejspíš byste nemohli chodit do práce, vychovávat děti nebo řídit auto. Takže ne, nejste blázni. A to také hlavně proto, že cítíte, že úplně v pohodě také nejste. Pokud si začnete uvědomovat něco takového, jste na skvělé cestě. Jste na cestě k sebepoznání a k sebeuvědomování. Bohužel nás nic takového nikdo nikdy neučil. Sebeuvědomování si ze své rodiny nese do života pouze 5 % dospělých. Naštěstí to do budoucna bude mnohem víc, protože způsob výchovy se začíná měnit a tím se bude postupně zvyšovat emoční inteligence naší společnosti.
Co si asi pomyslí ostatní?
Co si budeme povídat, nejspíš nic dobrého. Naštěstí ale ve chvíli, kdy začnete chodit na terapii, vám bude už jedno, co si myslí ostatní. Důležité je, že vy jste vstoupili na cestu sebepoznání a péče o sebe samé. To, co říkají ostatní, je vlastně jen jejich téma. Pokud by někteří měli jízlivé poznámky, takové lidi velmi brzy ze svého okolí vytěsníte, aniž byste se na to nějak výrazně zaměřili. Zbavíte se toxických vztahů a udržíte si kolem sebe lidi, kteří nesoudí a neodsuzují. Vy sami přestanete soudit, a to je velká úleva.
Jak najít toho pravého terapeuta?
Najít člověka, který vám sedne, nemusí být úplně jednoduché. Pokud budete mít štěstí, může vám někdo z vašeho okolí nějakého dobrého terapeuta doporučit. Problém je, že ne všichni to, že dochází na terapii, sdílí s ostatními. Ty předsudky tu stále ještě jsou. Zkuste tedy prostě hledat. Můžete zhlédnout na internetu videa z přednášek nebo osobně zajít na přednášku týkající se vztahů či seberozvoje. V tu chvíli už vidíte, jak daný člověk mluví a jak na vás působí. Hledání toho pravého terapeuta může ale být stejně náročné jako hledání zubaře nebo správného partnera. Nenechte se odradit. Máme štěstí, že jsme národ psychoterapeutů, takže zde je opravdu z čeho vybírat. Možná navštívíte dva tři terapeuty a stále to nebude to pravé pro vás. To nevadí, zkoušejte dál. Určitě brzy narazíte na toho, se kterým se budete cítit dobře.
Věřím tomu, že velmi brzy přijde doba, kdy bude mít svého vlastního terapeuta téměř každý. Už nyní začínáme chápat to, že náročné situace nemusíme zvládnout sami. Na hrdinství je vždycky času dost. Bohužel emoční inteligence se ve školách neučí, ale i to se může změnit. Terapie není nic jiného než investice do nás samotných, která se nám mnohonásobně vrátí na našem štěstí a šťastných vztazích.