Rozum a cit je nejenom názvem známého díla klasické literatury nebo jeho filmového zpracování se sošným hrdinou v hlavní roli, ale také odkaz na dualismus podstatný pro rozvoj evropského myšlení a bádání, který dal vznik moderní vědě a ovlivnil současnou podobu umění.
Cvičení jógy se nedá srovnávat s tréninkem běhu. Jóga je cesta, tady musíte přesvědčit hlavu, že chcete začít, a pak už jen skutečně poslouchat své tělo (a rady lektora)...
Rozdělování světa patří mezi oblíbená klišé. Evropu dělíme na rozvinutější západ a postkomunistický východ, svět obecně na bohatší sever a chudší jih. Jakékoliv členění tohoto typu ale nemá smysl, doba se mění, lidé přesouvají a veškeré kultury a tradice mísí. Jóga přitom prochází všemi kontinenty a zeměmi, a k tomu napříč časem.
Pamatujete si ještě na chvíli, kdy jste jako dítě dostali sadu pastelek, fixek nebo vodovek? Vzpomenete si, jak jste okamžitě věděli, co nakreslíte nebo namalujete? Dokážete si připomenout, jakou radost jste cítili? Trápilo vás, že se váš výtvor někomu nebude líbit, že by měl vypadat jinak nebo že jste úplně nevystihli realitu předlohy?
Člověk chce být radostný a šťastný. Hledá štěstí všude, kde se dá. Nejdříve se obrací ven, do světa, do okolí, až postupně začne chápat, že v neustále změně okolo nás se o něco pevného opřít nedá. Pak teprve stáčí pozornost dovnitř a zkouší hledat v sobě. Zkouší, zkouší a znovu zkouší! Již v prodeji!
Jóga radosti není dalším názvem nového směru jógy. Jóga radosti je pouhé běžné bytí v radostném stavu. Jak se ale do onoho stavu dostaneme? Odpovědí je jeden z aforismů, tedy krátkého literárního útvaru, z Pataňdžaliho Jógasútry.
Zdá se, že mnozí máme kdesi zabudovaný pocit, že spirit a matérie jaksi nejdou dohromady. Jsou jako dva protichůdné principy. Vlastně i v názvu vidíme – spirit jako (mužský) duch svatý a máter – matka (ženský princip). Dva principy jsou ale dvě podoby jedné reality. Jen jsme si zvykli oddělovat.
První důležitý, z konstelací odpozorovaný fenomén, vedoucí k oslabení mužské síly, a potažmo všech mužů, je nedůvěra v otce a mužské předky. Koncentrace našich otců (a jejich otců a snad i třetí generace směrem dozadu) na práci, na budování, na honění se za penězi, kariérou nebo za osobní svobodou způsobila jejich nepřítomnost.
Svoje myšlenky považujeme za velmi cenné. Životně cenné. Však i Descartes řekl: Cogito ergo sum. Myslím, tedy jsem. To je opravdu hluboké. Protože to znamená to, že pokud nemyslím, nejsem. Děsivé že?
