čtvrtek 21. 1. 2021
„Lidé s novými nápady jsou považováni za blázny tak dlouho, dokud své plány neuskuteční.“
Úsměv je velmi mocný a nemusí být viditelný. Rád bych v tomto textu ukázal, že úsměv není věcí vůbec špatnou a že může být velmi nápomocný i při samotné praxi té „závažné“ jógy. ..
Když jsem po třičtvrtě roce konečně získala certifikát učitele jógy, bylo mi nabídnuto pokračovat ve svém vzdělání v podobě mentoringu. Nemusela jsem o tom ani přemýšlet, protože jsem věděla, že je to přesně to, co chci.
Ve 20 letech můžete být mentálně staří a v 60 letech můžete být duchem mladí, mít vitalitu a neomezenou sílu....Paradox? Pravda!
Nemoc, ať už je jakákoliv, se netýká pouze těla, ale vždy i duše. Je známo, že psychické rozpoložení je velmi důležitým faktorem ovlivňujícím zdravotní stav organismu možná více, než jsme ochotni připustit. Vnitřní rozpoložení ale nelze ovlivnit léky, infuzemi a procedurami. Zde přichází ke slovu jiná léčba. Léčba účastí...
Myšlenkami řídíme svůj osud – tedy svůj život. Naší hlavou jich denně proběhne až šedesát tisíc. To, nač dnes myslíme, co si přejeme, oč se strachujeme, se nám časem většinou splní.
Žijeme ve společnosti, kde se hojnost rovná velkému množství materiálna. Řada lidí však už od tohoto pojetí ustupuje a nepotřebuje mnoho, aby byli spokojení. Praktikují takzvaný minimalismus. Záměrně třeba snižují počet svých nákupů, činností, nebo dokonce i vztahů, které pěstují.
Evropa prošla dvěma světovými válkami a tato zkušenost se stala hlavním mezníkem k posunutí našeho myšlení o kousek dál. Tyto krize nám umožnily pochopit, že ať příslušíme k jakékoli kulturní, náboženské, politické, názorové nebo rasové skupině, či nepříslušíme, všichni bez rozdílu, jsme lidé....
Pod pojmem hojnost si každý představíme něco jiného. Obvykle se jedná o dostatek toho, po čem zrovna naše duše touží. Kde je však hranice mezi dostatkem a nadbytkem? Je hojnost přesně míra dostatku nebo je trochu víc než skutečně potřebujeme? Kolik skutečně potřebujeme a v čem nám zdánlivý nedostatek může pomoci?
Až příliš často jsme svazováni vlastními představami o tom, jak by co a kdo měl vypadat. Sami se tak uvrhujeme do nepohody, stísněnosti a nedostatku prostoru pro duchovní rozvoj, realizaci a štěstí. Týká se to i jógové praxe. Proč je tak těžké respektovat přirozené plynutí?
