neděle 4. 6. 2023
BLESKOVĚ
Spánek je neoddělitelnou součástí naší existence. Třetinu života prospíme, vědomí je „vypnuté“. Přesto někteří považují spánek za ztrátu času, něco povinného, zbytečného. Často si „zkracují“ noc a domnívají se, že si „prodlužují“ den a život. Jak to tedy se spánkem je? A proč je pro lidský organismus tak potřebný? Jaké benefity nám přináší? Jak dobře spát? Co jsou sny a proč k nám přichází? Jak je pochopit a jejich poselství začlenit do všedního dne? A jak to všechno souvisí s jógou?
Naše hlava je mocná čarodějka a mysl někdy dokáže zázraky a jindy naopak zatáhne ruční brzdu místo toho, aby nás posouvala dopředu. Umí nás totiž vystrašit mnohem víc, než je ve skutečnosti třeba. Už jste se někdy zamysleli nad tím, proč se některých věcí a situací v našem životě tak bojíme?
„Vnitřní prací ladím svou duši, niterné housle, aby ze mě zněla pouze dobrá melodie ve vztazích ke všem.“ Michael Laitman, profesor ontologie, filozof, zakladatel a prezident Institutu vzdělávání a výzkumu kabaly
Život nám všem občas nakládá víc, než sami dokážeme unést. Události posledního roku jsou toho názornou ukázkou. Kdy je ale už opravdu čas na to, zajít s tím, co cítím, k odborníkovi, který by mi mohl pomoct? Není na to ještě moc brzy? Jsem magor, protože jdu na terapii? Co tomu řekne moje okolí? Tohle všechno jsou otázky, které nás zajisté budou doprovázet, pokud začneme o návštěvě psychoterapeuta přemýšlet. Pojďme si říct, jak s takovými obavami zacházet a jak vlastně najít terapeuta, kterému se budeme chtít svěřit.
Mezilidské vztahy jsou tak složité, jak složité si je sami vytváříme. A to platí nejen o vztazích k ostatním osobám, ale, a možná především, o tom, který máme sami se sebou. Protože právě od něj se v konečném důsledku ty ostatní odvíjejí.
Kvůli panující pandemické situaci zůstane letos na dovolenou nejspíš spousta lidí v Česku. A pravda je, že i naše země má co nabídnout, vedle bohatství kulturních památek i krásnou přírodu, jejíž (nejen) zeleň působí na tělo i duši přímo blahodárně. Proč pravidelně chodit do přírody?
Netravte čas s lidmi, u nichž jej vnímáte jako ztrátu. Jenže co když se jedná o někoho, kdo vám býval blízký? O přítele, s nímž jste se vídali každý den a najednou si nemáte co říci? Jak to vyřešit v souladu s ahinsou a satjou? Pravdivě, otevřeně, ale abyste člověka neranili? Zapírat se a dál se stýkat, i když se vám do toho vůbec nechce? Nebo promluvit? Ale co říct, jak to vysvětlit?
Nedávno jsem narazila na smyšlený příběh pro děti, kde se dospívající dívka vydala na velmi nebezpečnou cestu na jakousi horu, při níž na ni číhaly různé nástrahy a úkoly, které musela zdolat a splnit. Nikdo se nepozastaví nad tím, když se při nebezpečné cestě setká s požíračnou obludou nebo děsivou stezkou odvahy. Pokud ale jeden z úkolů je přijmout péči o sebe samého, nechat se hýčkat a užívat si postel s nebesy, někteří se přinejmenším zarazí, zda to je opravdu tak nebezpečný úkol. Zda něco takového vůbec patří do kategorie překonávání drsných překážek. Přitom mnohdy je to úkol ze všech nejtěžší pro spoustu z nás...
Člověk zatouží po stabilitě zejména v časech, kdy ho přepadá pocit, že věci se dějí nějak moc rychle. Nebo když změny, které přicházejí, jsou překvapující, nečekané a vyžadují, aby se chtě nechtě učil novému, a jemu se to zdá v danou chvíli náročné. Pak někdy vznese přání, ať už se probůh vše zklidní, ať už se nic víc neděje a nemění, ať už zůstane vše takové, jaké to je, či takové, jaké to bylo dřív.
Během našeho života zažijeme tisíc nepříjemností, které se dají nazvat jako negativní zážitky. Nikdo z nás nechce zažít autonehodu, rozvod, těžkou nemoc nebo smrt blízkého. Ve skutečnosti je to tak, že při sledování zpráv ze světa si v duchu říkáme: „Bože, jen ať se tohle nestane mně!“ Tento životní postoj nás ale drží v zajetí strachu. Ve strachu z toho, aby se nám nestalo něco špatného. A když se nám něco špatného stane, hledáme viníka.
