Našli jste na prvního máje rozkvetlou třešeň, abyste se pod ní políbili se svou drahou polovičkou? Já ano. Ačkoliv si nejsem jistá, že se jednalo zrovna o třešeň. Rozhodně to ale byl rozkvetlý strom. A tak mám jisté, že do roka neuschnu. Alespoň podle lidové tradice. Celé tohle májové láskování mě ale v praxi zavedlo k takové základní otázce. O čem vlastně jsou vztahy? A jak nám v nich může pomoci jógová praxe?
Co mají jóga, zdravý životní styl, emoční vyrovnanost a posun společného? Například to, že všechny tyto věci přispívají k našemu zdraví. Navíc jsou to všechno volby, pro které se musíme sami rozhodnout....
Výchozí reakcí většiny z nás není zastavení se a prožití si pocitů bolesti a strachu, ale snaha se se situací vypořádat, ignorovat ji nebo se jí přizpůsobit. V horším případě dokonce předstírat, že je vše v pořádku....
„Kačko, praktikuješ si?“ zeptala se mě na konci telefonického rozhovoru Míša Svatošová, moje učitelka. „Ano,“ odpověděla jsem nejistě. Vnímala jsem totiž, že to poslední dobou není úplně ono, a Míšina otázka spustila kolotoč emocí.
Někdy máme málo, jindy naopak moc. Tohle a ještě tamto, tohle je lepší než tohle a tady to taky potřebujeme. Ještě tohle nemáme a to nám taky chybí a teď? Máme již všechno? Ne, určitě ne, ještě tohle. Ale skutečně potřebujeme to všechno? Nebo je to jen pouhým rozmarem chtění?
Strach a obavy svírají moje nitro. Snažím se dýchat, ale před očima mám hvězdičky a hrdlo se mi sevře. Držím v ruce dopis, ve kterém tučným písmem vyčnívá termín, na který jsme čekali...
Když nemá plamen kyslík, postupně zhasíná, až zhasne úplně, a i kdybychom se snažili ho znovu zapálit, nejde to, nemá už z čeho brát. A tak se někdy může stát tím vyhaslým plamenem každý z nás, i instruktor jógy. Jak udržet plamen, abychom nevyhořeli?
Odcházím zpátky do kuchyně a projdu kolem kalendáře. Ale, dnes máme 14. 2., Valentýn. Svátek, o kterém se traduje, že je svátkem všech zamilovaných....
Neznámé je to, čeho se bojíme nejvíce. Jakmile ale staneme tváří v tvář vlastním obavám, uleví se nám. Proč? Protože musíme náhle nastalou situaci řešit a bereme to zkrátka tak, jak to aktuálně je. Na předchozí strach si většinou ani nevzpomeneme. Ne nadarmo se říká, že když člověka hodí do vody, zkrátka plave. Protože chce přežít.
