čtvrtek 5. 12. 2024
Energetickým sídlem emocí v těle je dle jógové anatomie ducha primárně druhá čakra, svádhišthána, tedy „místo sebe sama“ nebo také „křižovatka“ a „místo chuti“. Svádhišthána je totiž svázána s vodním živlem zvaným „ápas“ či „džala“ a voda je spojena s emocemi.
Jaro je nejen plné probouzející se přírody, ale i příležitostí. Otevíráme nejen okna, ale i oči. Lépe se nám dýchá. Je to zkrátka období nových příležitostí. Někdy si ale i ty nejlákavější příležitosti necháme protéct mezi prsty ve chvíli, kdy nás ochromí strach, znejistíme a řekneme si, že na změnu vlastně nejsme připraveni.
My lidé potřebujeme realizaci – „napojení“ – někdo z nás tomu říká transcendent, jiný flow. Jde o projev, kdy odchází stranou převleky a můžeme být naprosto a přítomně sami sebou...
Sebeláska a sebehodnota, jsou jedny z nejdůležitějších témat našeho života. Dalo by se říct, že je to alfa a omega spokojeného žití. Ať už se jedná o vztahy, práci, naše sny, cíle nebo obecný pohled na svět, vše se odvíjí od toho, jestli se máme rádi a známe svoji hodnotu.
Možná jste do nového roku vstoupili s nějakými předsevzetími. My lidi to tak často děláváme, i když podvědomě tušíme, že to nemusí dopadnout a možná i víme, že je nedodržíme.
Je druhý měsíc nového roku a ruku na srdce - jak jste na tom s plněním předsevzetí vy?
Patříte do klubu těch, kteří si každoročně slibují, že od ledna se začnou držet, zhubnou a konečně skoncují se starými zlozvyky? A řadíte se také k těm, kterým se to pravidelně nedaří? Nic z toho nemusíte zažívat, stačí jen změnit svůj pohled na Vánoce a adventní období, které jim předchází.
Co kdyby vám někdo řekl, že vaše myšlenky, to, co vám neustále proudí hlavou, může změnit kvalitu vašeho života? Změnilo by se něco na tom, jak smýšlíte o věcech i sami o sobě?
Je tomu 20 let, co jsem dostal vnuknutí, že jedině jógová cesta dá mému životu smysl. Do té doby jsem „jógu“ pouze cvičil, protože to mě bavilo. O jógu jako životní způsob jsem se raději nezajímal...
„Praktikuješ si?“ zeptala se mě na konci telefonického rozhovoru lektorka, moje učitelka. „Ano,“ odpověděla jsem nejistě. Vnímala jsem totiž, že to poslední dobou není úplně ono, a její otázka spustila kolotoč emocí.
V životě existuje jedno velké úskalí, které nám ustavičně hází klacky pod nohy, a pokud může, zkazí, co se dá. Známe jej všichni a troufám si říci, že čas od času se jej také všichni dopouštíme. Mám na mysli hodnocení. Sebe i ostatních.
