Zbavit se všeho nepotřebného a soustředit se jen na to, co je opravdu důležité. Tak může znít základní definice slova minimalismus. Definicí ale po internetu najdete řadu, stejně tak i jeho pojetí. Existují lidé, kteří bez nostalgie vyhodí stará fotoalba, jiní zase cílí na to, aby vlastnili maximálně 100 věcí. Koketovat s minimalismem ale můžete postupně. Volný prostor se nakonec hodí nejen na polici, ale hlavně v palici.

Životní obrat

Chuť vyhodit všechno nepotřebné obvykle na člověka přichází ve chvíli, kdy má za sebou nějakou velkou životní změnu – nejčastěji rozchod, těhotenství nebo zcela prakticky stěhování či cestování.

Je ale dobré vědět, že tato akce a reakce funguje i opačně. Pokud začnete minimalizovat množství věcí okolo sebe, obvykle se začnou dít velké změny i ve vašem životě. To potvrzují lidé, kterým majetek proházela Marie Kondo, japonská učitelka úklidu. Jako profesionálka radí, že úklid je potřeba vzít opravdu z gruntu – bere ho spíše jako nový začátek životního stylu, kterým chce člověk opravdu žít. Takový vyhazovací proces rozhodně nemáte z krku za víkend, spíše trvá rok nebo dva.

A co se tedy stalo těm, kteří vzali svůj domov od podlahy metodou Marie Kondo? Díky odlehčení v jejich domově sebrali sílu dát výpověď v dlouho nevyhovujícím zaměstnání, konečně urovnali napjaté vztahy v rodině nebo shodili nadváhu, se kterou už léta bojovali. Na počátku stálo odstranění materiálního balastu… A vzápětí se odšpuntovala i neviditelná bariéra strachu. 

Na šatníkovém cvičišti

K minimalismu vede spousta cestiček, velmi často se však první minimalistickou zastávkou stane šatník. Začít právě s ním radí i zmiňovaná Marie Kondo. Jak vypadá takový první „vyhazov“? Právo na existenci mají pouze ty věci, které vám dělají radost.

Oblečení je skvělým tréninkem a zkušebním polem. Naučíte se na něm odlišovat věci potřebné a nadbytečné (a těm dát sbohem). Zbyde vám více peněz na kvalitní kousky. Nebudete ráno ztrácet čas tvořením kombinací. A možná pak najdete parádní sekáče, ze kterých vám věci vydrží mnohem déle než z běžného obchodu. A také zjistíte, bez čeho všeho se obejdete.

Je zajímavé, že každý se s tímto úkolem vypořádává jinak… A že na obyčejném vytřídění oblečení se projevuje to, jak nakládáme se svými aktivitami.

Vybavuju si to i ze svého okolí. Zatímco jedna kamarádka všechno léta skladuje a drží se zuby nehty každé věci, druhá bez nostalgie pouští vše nepotřebné. Asi nebude těžké uhádnout, které z nich se žije lehčeji, že? 

Můj dům, moje priority

Vzpomínám si, že okolo dvaceti let jsem měla nepřetržitý program a volný večer prakticky neexistoval. Školu střídala brigáda, z dobrovolnické aktivity jsem letěla na rande… A tak ten koloběh běžel deset let. Už teď ve skoro třiceti mi není jasné, kde jsem tu energii brala. Jisté však je, že se zvyšujícím se věkem (a možná i delší dobou praktikování jógy) pociťuju mnohem větší potřebu nechat si energii jen pro sebe.

Každá máme spoustu rolí, od maminky přes partnerku, kolegyni, sousedku… A všechny se snažíme na 110 % naplnit. Není divu, že se na lekce jógy přímo řítíme a po nich zase běžíme dál. A jen těžko se divit, že nám v jakékoliv ásaně ubíhají myšlenky jinam.

Obvykle však každý najde ve svém programu něco, co dělá z donucení, protože se to od něj čeká nebo by se při odmítnutí setkal s nepochopením.

Minimalismus stojí na našich prioritách a upřímnosti sama k sobě. Neříká však, abyste se vykašlaly na svou práci a věnovaly se na plný úvazek svému muži. Kouzelné na něm je, že si ho každý přizpůsobí podle sebe a svých priorit. Pro vás může například znamenat, že nebudete vyčerpávat energii na kávové dýchánky v práci nebo na sdružení rodičů a přátel školy. Třeba si mnohem raději chcete zahrát s dětmi deskovku nebo si vychutnat film ve dvou pod peřinou.

Dovolme si nudu

Pokud se snažíme někomu zalíbit nebo se někomu vyrovnat, přirozeně nás to stojí velké množství energie. Možná jste taky někdy přišli v pondělí do práce a cítili se nudně, protože všichni měli za sebou nabitý víkend a kromě výšlapu na Sněžku ještě zvládli upéct koláč.

Je zajímavé, že často obdivujeme ty, kteří mají diáře nacpané k prasknutí. Sami nejsme zvyklí neplánovat, máme rádi plné kalendáře, případně se všem snažíme vyjít vstříc. Hojnost vyměníme za hodnost. Chceme to tak ale doopravdy? Kolik z nás touží po tom, aby nedělalo nic?

Nejsme zvyklí se tak chovat a přizpůsobovat svůj režim nudě. Děsí nás nálepka flákač, budižkničemu, lenochod… A přitom ve skrytu duše bychom chtěli jen koukat do krbu nebo ležet na louce.

Konec přátelství?

Volný čas potřebuje prostor, a to zejména ten mentální – a k jeho vytvoření potřebujeme vlastní vědomé rozhodnutí. Nechat diář poloprázdný, naučit se říkat ne a stát si za tím. Pro mě je to lekce, kterou se učím neustále. A někdy začínám prostě znova.

Přistihla jsem se, že si stěžuju na nedostatek času na cvičení, zatímco mi kalendář plní různé srazy. Kamarádka mě bere na víno, chce mě vidět spolužačka ze střední, ozval se bývalý klient s žádostí o kávu… A já následuju nějaký svůj program a na všechno samou radostí kývnu.

Pomyslná mentální stopka mi naskočila až po jedné seznamovací akci, na které živnostníci navazují kontakty. Na tramvajové zastávce mi došlo, že svou energii investuju do setkávání se a seznámení s cizími lidmi, zatímco svou babičku jsem viděla naposledy před několika měsíci.

Udržovat kontakt s lidmi jen proto, abych k nim nebyla neslušná, je vysilující. Prostě nejde udržet kvalitní styk se všemi přáteli a známými, které za život potkáme, a musíme se naučit rozhodovat o svém čase sami. Je dobré rozlišovat nostalgii a zvědavost… a také respektovat, že někteří lidé tu byli jen na nezbytně dlouhou dobu. Nebo že pro jiné zůstaneme vzpomínkou i my.

Jógový minimalista

Je snadné se nechat strhnout davem a vymetat kurzy vaření, nejnovější akce a poznávat světa kraj.A je dobře se do všeho vrhnout, pokud to tak opravdu z hloubi srdce cítíme.

Dělat vše nejlépe, jak dovedeme, ale neznamená, že se máme strhnout. Možná je na čase si přiznat, že na lekce angličtiny chodíme jen proto, že bychom MĚLI (a jen tak ztrácíme čas a peníze, které bychom mohli investovat do našich skutečných priorit).

Svých priorit si však ve spěchu nevšimneme, je potřeba se zastavit a dopřát si prostor… A třeba i nějakou dobu nevědět a jen zkoumat. Právě jógová cesta je jedním z učitelů, který nám pomáhá přiblížit se sami k sobě. Učí nás jen spočinout a nechat kolem sebe a v sobě pouze to podstatné.

Proto je pro mě minimalismus nedílnou součástí mé vlastní jógové cesty. Vnímám jej jako naplnění dvou stupňů rádžajógy – aparigraha (nehrabivost) a brahmačarja (střídmost).

Štěstí zkrátka nenajdeme v množství věcí, aktivit a lidí. Pocit hojnosti se skrývá právě v oné koncentrované pozornosti, která se netříští. A já se to stále učím, krůček po krůčku, a občas se znova vracím na start. Třeba teď znovu zakládám kartičku do knihovny, ať mám co číst, až pojedu za babičkou.

• autor: Monika Trojanová
• www.holkanatext.cz
• foto: Shutterstock.com