pondělí 4. 11. 2024
Začátek nového roku může na jedince, kteří nemají rádi změny, působit děsivě. Po klidném pohodovém svátečním období, kdy víceméně můžeme předvídat a čekat, co se stane, přichází nový čas plný nejistoty. A neznámého se často bojíme. Proč se změn nebát?
Kdybychom měli jedním slovem vyjádřit, co je život, dal by se použít termín plynutí. Život plyne jako řeka bez ohledu na to, co děláme nebo neděláme, jak se chováme nebo nechováme. Náš život plyne jako život celého světa, funguje jako neměnné přírodní a vyšší zákony, s nimiž se nevyplácí polemizovat nebo bojovat, které nám nezbývá než přijmout a věřit, že je to tak správně.
Síla víry
V mnoha záležitostech vlastně nemáme nic kromě víry. To ale není málo. Víra nás naplňuje vnitřní silou, neohrožeností, nadějí a láskou. Člověk s vírou hledí sebevědomě vpřed, vyhlíží dobré zítřky, nezdravě se nebojí ani nerozčiluje. Člověk, který věří, je v životě víceméně spokojený, i když je samozřejmé a logické, že dny plné slunce střídají časy bouřlivé a větrné. Ani řeka neplyne všude stejně. A život je skutečně v mnohém jako řeka.
Jednoduchost života
Řece se čas od času něco postaví do cesty. Někdy to dokonce odkloní její směr. Ale ona se přizpůsobí a plyne dál. Ať už se jedná o strom nebo velký kámen. Kdybychom dokázali se stejnou lehkostí přijímat změny, které nám do života přicházejí, měli bychom ho o moc jednodušší. On život totiž jednoduchý je, jen my si ho činíme zbytečně složitým. Zaměřováním se na věci, které nemůžeme vyřešit, rozčilováním se nad záležitostmi, se kterými nic neuděláme.
Když se chce, všechno jde
Jóga neradí rezignovat na vlastní vůli a slepě se podvolit všemu, co se nám děje. Jóga učí, jak nejít proti proudu vlastního života, jak nejít proti tomu, co nám do cesty vstoupilo, jak to neobcházet, ale jak to co nejlépe překonat. Pokud budeme věřit, pokud si budeme věřit, pokud budeme chtít, překonáme všechno. Ne nadarmo se říká, že když se chce, všechno jde. Jenže nám se někdy nechce.
Nebezpečí ulpívání
Nechce se nám vzdát se svého komfortu, svých jistot, své ulity, která nás někdy možná trochu svazuje, ale ve které se cítíme dobře a bezpečně. Lidé, kteří touží všechno ve svém životě řídit, kteří potřebují mít všechno do puntíku naplánované, se tak zbytečně vystavují stresu a strachu z toho, že to nedopadne, a frustraci z toho, že to nakonec skutečně nedopadlo. To neznamená neplánovat, ale na svých plánech a názorech neulpívat.
Změna jako otevřenost
Změna je v podstatě otevřenost. Když nebudeme brát život jako výzvu, kterou musíme zvládnout, ale jako otevřenou knihu, ze které chceme den co den číst, budeme snáze zvládat i změny. To neznamená, že se musíme pouštět po hlavě do všeho, co se nám naskytne, neznamená to ani, že musíme pořád zkoušet něco nového a za každou cenu měnit, co nám vyhovuje.
Jak změnu přijmout za vlastní
Ne, jde jen o to nezavírat se před životem a zůstat otevřený i přes to, že jsem spokojený. Nebojovat se životem, ale hrdě, sebevědomě a radostně přijímat, co přináší. Držme se svého životního komfortu, užívejme si jej, hýčkejme si jej, ale nezastavujme přirozené plynutí, jímž život je, přijímejme změny ne jako výzvy, ale jako další kapitoly, s nimiž se jistě popasujeme tak, abychom z nich vyšli poučení, spokojení a ještě silnější.