Věřit sám sobě. To je těžké i lehké zároveň. Zní to samozřejmě logicky – komu jinému by člověk měl věřit více než sobě samému? Nebývá to ale pravidlem. Každý se někdy bojí, cítí nervozitu, stres a strach z neúspěchu. To jsou všechno velmi nepříjemné pocity, které potom ovlivňují naše vnitřní rozpoložení, což se později může projevit i v rovině fyzické – onemocníme. Jak z toho ven?

Jemnost jógy

Jóga je jemná. Je jako starostlivý rodič, který dítě provází prvními krůčky na dlouhé cestě jménem život. Je trpělivá jako učitel, který se snaží žákovi vysvětlit probíranou látku tak, aby ji co nejlépe pochopil. Je laskavá jako kamarád, který je nám vždy po boku, když děláme lumpárny nebo studujeme v knihovně. Je tolerantní jako partner, který nás bere takové, jaké jsme, i se všemi malými slabůstkami. Dost možná nás má rád právě pro ně. Tím vším je tedy jóga. A to vše zároveň máme i všichni v sobě.

Mít se rád

Je lehké být milý k někomu, koho máme rádi. Rodiče, prarodiče, kamarádi, partner, domácí mazlíčci. Často tak ale zanedbáváme někoho, bez koho bychom nic z toho nedokázali – sami sebe. A potom jsou šťastné chvíle s našimi nejbližšími střídány úzkostnými okamžiky, které zažíváme s vlastní nedůvěrou a s nedůvěrou v sebe sama a své schopnosti. Taková stavy mohou být někdy přímo mučivé. Jak si od nich pomoci? Možná to už zní jako zaběhlé klišé – je v něm ale hluboká pravda. Mít se rád.

Láska, která všechno přesahuje i zaštiťuje

Jóga nás učí lásce. Lásce k sobě, ke svému okolí, ke všemu, co nás obklopuje i přesahuje. Jóga nám dává víru – v sebe sama, v život, v něco vyššího, co je nad vším a nad všemi. Jóga nás učí mluvit se sebou i se světem, díky ní se učíme být se sebou i s okolím v souladu a prožívat život harmonicky a rovnovážně. Jak krásné je objevování hlubin vlastního nitra, když tak činíme bez výčitek a sebemrskačství, s myslí otevřenou a vřelou a přístupem přímým a neohroženým. To vše nám dává jóga – stačí natáhnout ruce, dlaněmi vzhůru, a začít to přijímat.

Naučte se mít se rádi a buďte k sobě vlídní nejen při této praxi, kterou můžete opakovat každý den, abyste si to připomněli.

Položte se na záda, zavřete oči a chvíli jen ležte, sami se sebou a se svým dechem. Poté přitáhněte kolena k hrudníku tak, abyste se mohli obejmout pod koleny, přičemž prsty pravé ruky obejměte levé zápěstí. Dýchejte do břicha. Poté položte chodidla na zem, odtlačte se od nich a pomalu zvedejte s nádechem pánev vzhůru. Hýždě jsou stále uvolněné. S výdechem vracejte obratel po obratli zpátky na zem a celé několikrát opakujte. Potom zůstaňte v horní poloze a setrvejte zde. Dýchejte a vnímejte, jak se s každým nádechem hrudník otevírá a vy cítíte, jak se uvolňujete.

S výdechem se vraťte na zem a celé zopakujte, s tím rozdílem, že k pohybu pánve přidáte i pohyb paží. Ty jdou s nádechem nahoru nad tělo, potom je položte na zem za hlavou a vytáhněte se za nimi do dálky. Několikrát zopakujte a poté zase vydržte nahoře a prodýchejte polohu. Vraťte se s výdechem zpět na zem, uvolněte se a znovu přitáhněte kolena k hrudníku, prsty pravé ruky obejměte levé zápěstí a dýchejte do břicha. Potom položte chodidla na zem vedle sebe, nechte kolena padat dolů a zaujměte polohu blaženosti. Paže pošlete za hlavu a chyťte se za lokty. Dýchejte volně a po chvíli vyměňte ruce a chyťte se za lokty opačně. Praxi zakončete polohou šavásany.

• autorka: Kateřina Lukášová
• foto: Shutterstock.com