Psyché&Duše 08. 12. 2022 PDF Tisk

Co je dárek a proč se nemusíme bát Vánoc

Bohužel už dávno neplatí, že Vánoce jsou časem klidu a míru, svátečním obdobím, kdy si na sebe ti, jimž na sobě záleží, udělají chvilku a stráví spolu pár příjemných okamžiků. Převládá kultura konzumu, lidé se předhánějí, kdo koupí více dražších dárků. Nebo tak se to alespoň dnes říká. Je to ale skutečně pravda? Nepřiděláváme si starosti zbytečně sami?

Co je dárek a proč se nemusíme bát Vánoc

Vyrostla jsem v rodině, která Vánoce vždy velmi srdečně prožívala. Tento přístup mi vydržel do dospělého věku a dnes se, oproti letům dřívějším, v souvislosti s tímto kouzelným časem těším ještě na něco dalšího – jak budu moci pozorovat a sledovat, jak toto období prožívá syn, který se nám s manželem letos v létě narodil. V souvislosti s tím kolem sebe často slyším, že Vánoce jsou především pro děti a že my dospělí si dárky dávat nemusíme. Nesouhlasím s tímto trendem, který se vkrádá do našich srdcí a myslí ovlivněných všudypřítomným konzumem, který ničí pravou podstatu Vánoc, jejich ducha. Za oním konzumem přitom nevidím nic abstraktního, vidím za ním naopak něco, či spíše někoho velmi konkrétního – člověka.

Proč není dárek výrazem konzumu

Slovo „dárek“ jako kdyby bylo dnes v souvislosti s Vánocemi sprostým, nevhodným výrazem. Kdo se těší na Vánoce tak, jak je zažil v dětství – s tradičním cukrovím, vánočkou, hrachovkou, zelňačkou, salátem, stromečkem a dárky pod ním, se v očích mnohých ukazuje jako pošetilec zmámený dávno nefungujícími vzorci, které je třeba přestavět a překopat, aby byl člověk konečně svobodný a spokojený. Pravdou ale je, že svobodu nikdy nezískáme, pokud si nedovolíme darovat si ji sami. 

Právě s tímto uvědoměním může pomoci jóga, která nás vrací k podstatě veškerenstva, čímž nám pomáhá pochopit sebe sama, reagovat na jemné nuance přicházející z našeho nitra, chovat se spontánně a upřímně, dívat se na svět neposkvrněnýma dětskýma očima, pěstovat uvnitř sebe čistotu a tuto čistotu se učit hledat ve světě. A k této čistotě dárek jako takový neodmyslitelně patří. Proč jej proto zavrhovat jako výraz konzumu, tedy něčeho špatného, co ale člověk sám vytvořil, čímž čistotu Vánoc a darování jako takového sám a dobrovolně zpotvořil?

Kde hledat (ne)svobodu

Člověk moderního věku si v mnohém připadá nesvobodný. Onu nesvobodu potom zaměňuje za nutnost bořit zaběhlé a fungující vzorce, jež viní ze svojí neschopnosti vymanit se z klece, jíž na sebe sám ukul. Člověk moderního věku, který veškeré obavy i radosti utápí v práci a po práci možná v alkoholu nebo ještě něčem tvrdším, člověk moderního věku, který nedokáže vydržet sám se sebou a se svými myšlenkami, který nemůže spát, protože nezvládá regulovat sílu vlastní mysli, se jako tonoucí chytá stébla, přičemž za tímto stéblem vidí „něco nového“, protože „to staré“ zkrátka nemůže fungovat, když ho dostalo tam, kde se nachází – v nespokojenosti, bezradnosti, úzkostech a depresích. K onomu „starému a nefungujícímu“ bývají přičítány právě Vánoce s dárkem jako symbolem lidské nabubřelosti.

Darování jako výraz ahimsy

Pravdou ale je, že dárek pravou podstatu Vánoc podtrhuje, nikoliv zastírá a ničí. Smyslem a účelem dárku totiž je udělat někomu radost, někoho potěšit. Nezáleží přitom na tom, kolik za onen dárek utratíme peněz, nezáleží na tom, jak bude velký, malý, zabalený nebo blyštivý. Jde o to, že se zastavíme, abychom se zamysleli nad tím, čím potěšíme toho, koho potěšit chceme. Jde o to, že věnujeme čas tomu, abychom mysleli na něco ušlechtilého – na to, jak a čím oblažíme další lidskou bytost. Argumenty typu „nebudeme si dávat dárky, stačí, když se uvidíme“, se ve světle toho, že u vzájemně se milujících a ctících se lidí by něco takového mělo být samozřejmostí, jeví neobyčejně lichým. A z druhé strany – proč mi někdo bude zakazovat, abych ho potěšila dárkem? Proč mi někdo bude upírat moji možnost, moji svobodu jej obdarovat něčím, čím mu chci udělat radost?

Co uvidíme, když otevřeme oči

Jóga je svobodná, jóga spojuje a nerozděluje, jóga ukazuje a otevírá. Pokud se jí otevřeme my. Když skutečně otevřeme oči a odhlédneme od všech berliček, které používáme k tomu, abychom si nemuseli přiznat, že do koloběhu práce-úzkost-deprese-vyhoření se v mnohém dostáváme sami, čímž nesplňujeme první jógovou jamu ahimsu, neubližování, laskavost, uvidíme Vánoce v jejich pravém světle, v takovém, k nimž dárky zkrátka patří. Dárek vyrobený nebo vymyšlený a zakoupený s láskou není výrazem konzumu, ale lásky, která je duchem Vánoc, lidstva i celého veškerenstva. Pusťme ji k sobě a nehledejme, co nefunguje, nacházejme, co funguje. Neobviňujme, ale přijímejme a konejme. 

  • autorka: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Objednat předplatné