Týden čtvrtý – nečekaná lekce jógy a kopce kam se podíváš

„Od konce dubna 2019 se stane na pár měsíců naším domovem západní pobřeží Spojených států. Pacifická hřebenovka. Pokusíme se ji projít z jihu na sever, tedy z Mexika až do Kanady.“ – sledujte příbeh Dany Mackové.

Hlava je ten nejdůležitější pokoj, o který je dobré pečovat

V životě můžeme vyměnit byt, změnit město, ale ze svého těla se jen tak neodstěhujeme. Je naše, a dokonce na celý život. S hlavou je to stejné jako s domovem. Úklid dělá divy.

Týden třetí – pomalu, ale jistě

„Od konce dubna 2019 se stane na pár měsíců naším domovem západní pobřeží Spojených států. Pacifická hřebenovka. Pokusíme se ji projít z jihu na sever, tedy z Mexika až do Kanady.“ – sledujte příbeh Dany Mackové.

Rozhovor s SHIVANI O’BRIEN

BLISSIPLINED – Jak probudit posvátnou ženskou esenci a najít vnitřní sílu být sama sebou…

Jednoduchost se nenosí

Proč stále potřebujeme před sebou nějakou výzvu, kdy např. provádíme pozici stojíc na jedné ruce, nohy máme u sousedů a volnou rukou popíjíme kávu? Proč jsou tyto pozice tak důležité a poutají mysl jógu praktikujícího člověka? Je bojovník jedna nebo dvě méněcennější pozice než stoj na jedné ruce?

Vnímej svou páteř – napřimte se v jógových pozicích i mimo ně

Každý jsme jiný, buď máme již od narození jinak zakřivenou páteř, nebo jsme si během našeho životního stylu způsobili určité dysbalance, které se nyní projevují různými bolestmi či omezením v pohybu.

Týden druhý – přípravy vrcholí a začátek, na který se nedá připravit

„Od konce dubna 2019 se stane na pár měsíců naším domovem západní pobřeží Spojených států. Pacifická hřebenovka. Pokusíme se ji projít z jihu na sever, tedy z Mexika až do Kanady.“ – sledujte příbeh Dany Mackové

Indie poprvé

Dva týdny po svém návratu z Indie jsem neustále odpovídal na otázku, jak se mi tam líbilo. Nedivím se, protože 15 let jsem dokola opakoval, že do Indie nikdy! Jenže jak se říká, „nikdy neříkej nikdy“....

Týden první – přípravy a rádoby dovolená

Ač to tak do poslední chvíle nevypadalo, nakonec jsme odletěli. Po třech hodinách spánku, s jazykem na vestě nás na letišti čekalo milé, neplánované překvapení. I na zamáčknutí malé slzy došlo a loučení proběhlo, jak se patří. Jen aby to vítání nebylo dřív, než ujdeme alespoň kousek.

Kouzlo hojnosti

Sem tam člověk vyleze na kopec, zdolá vrchol, zadýchá se, posune své možnosti… Mít cíle je fajn. Jen není asi potřeba zvládnout hnedle všechny vrcholy – ať už na horách, materiální nebo duchovní. Pokud si dovolíme chvilku spočinutí cestou, rozhlédneme se kolem, možná uvidíme všude ty borůvky, maliny, ostružiny… Prostě hojnost.