Láska osobitá, nikoli osobní

11. 01. 2018


Naše společnost na pozadí křesťanské historie je, kvůli pokřivenému obrazu ráje, prodchnuta honbou za ideálem, touhou po dokonalosti. Proto hledáme vzory dokonalých žen a dokonalých mužů a stále je nenacházíme. Neexistují.

V momentu, kdy nás zasáhne láska, máme šanci pochopit, že náhodná setkání neexistují, že jsme jen nástrojem prozřetelnosti. Ač se na první pohled zdá, že láska je osobní, vždy je pouze osobitá. Z každého prvotního nárazu citu může vniknout vztah. Proto, aby trval, musíme řešit problémy, které nevyhnutelně přijdou, a to je zase příležitost k pochopení, že život se řídí zákony, že má svá pravidla, že Eden je obehnán mantinely. Člověk, jakožto mikrokosmos, spojuje nebe se zemí a rekapituluje celé stvoření, tak jak jej popisují knihy ve svatých jazycích a symbolech a dokládají rituály a mýty. Díky lásce, síle, jež nás činí šťastnými a stejně tak často spaluje a ničí, můžeme objevit prastarý a zároveň nový vztah k druhým lidem i k sobě samému, svou božskou dimenzi a znovu se začlenit do řádu světa.

Jeden pohled do očí a něco se stane. Najednou víme, že právě s tímto člověkem se chceme potkávat, že nás to k němu táhne tak mocně, že už nemůžeme couvnout. Ale co se to vlastně stalo? Kdo má tohle v režii? Když člověka potká láska, vynoří se ze srdce kosmu a žije podle vlastních pravidel. A možná v tomto okamžiku si začneme uvědomovat, jak jsme této síle vydáni na pospas, na milost i nemilost. Láska nás může vynést do oblak a stejně tak mocně srazit k zemi, když jejímu proudu zahradíme cestu. Když neakceptujeme svatou architekturu vesmíru. Muž se liší od ženy a žena se liší od muže, protože odlišné je i jejich primární určení.

Muž dává a žena přijímá a přetváří

Původní a přirozený účel vztahu je biblické „množte se“. Podstatou vztahu mezi mužem a ženou je touha zachovat rod. Sexualita je zde větší než člověk, všichni jsme z ní povstali a na praobrazu primárního dávání a braní, kdy muž dává své semeno a žena ho přijme a přetvoří v život, vidíme, že proto, aby život trval, musí muž umět dávat a žena umět přijímat. Čím více muž dává, tím více může žena zhodnotit a vrátit muži zpětně ve „vyšší“ podobě. Mužství se naplňuje dáváním a ženství braním, to je základní danost, na které nelze nic změnit.

Mužský svět

Muž hledí vpřed a nikdy zpátky. Mužská agrese a síla je ve službách života a život na své cestě dopředu nebere ohledy. Muž je touto silou nesen, a proto na něm ulpívá i určitá bezohlednost vůči jednotlivému osudu. Agrese, nebezpečnost, a někdy i necitelnost je přirozenou součástí mužské sexuality, síly, jež muže přesahuje. Muž musí pronikat a dobývat, jinak by účel své existence propásl. Mužská agresivita je přírodní silou, která následně umožňuje vývoj a rozmnožování života. Nemá ale nic společného s násilím. Destruktivní se stává až ve chvíli, kdy je zlehčovaná, zesměšňovaná či zatracovaná.

Ženský svět

Žena má jedinečnou schopnost přijímat mužskou agresivitu, zjemňovat ji, proměňovat ji v touhu a v život. Žena potřebuje zažít mužskou agresivitu, aby mohla i ona dostát svému určení – přijmout život a donosit ho. Otevřenost a přístupnost je ženskou přirozeností, bez nich by život neexistoval. Oddání se je ženským podílem na životě a agrese mužským. Obojí zasluhuje úctu. Každé rovnostářství je proto okrádá o přirozenost a vzdaluje od sebe samých.

Ohrožení vztahu

Muž ohrožuje vztah tehdy, když nedává ženě vše, a žena tím, že vše nepřijímá nebo znehodnocuje to, co přijala. Žena dává tím, že bere a vrací ve „vyšší“ formě, a muž dostává, protože před tím dal. Vždy, když dojde k narušení braní ze strany ženy a dávání ze strany muže, je vztah ohrožen. Braní a dávání je také výrazně omezeno v případě, kdy oba partneři mohou mít děti a nemají je. Partneři se tak neúčastní života v jeho celistvosti, neoddají se do jeho služeb a vztah pak postrádá hloubku. Příčinou destrukce vtahu jsou i potraty, protože jde o situaci, kdy muž zmaří to, co dal, a žena to, co dostala. Vztah ztroskotá i v momentě, kdy se např. uzavře předmanželská smlouva, kdy žena odmítne přijímat mužovy peníze, kdy se muž nechá živit od ženy atd. Vztah zkrátka ničí vše, co poškozuje vlastní naplnění v ženě a vlastní naplnění v muži.

Nezávislost ve vztahu versus svoboda

Muž potřebuje ženu, aby se mohl realizovat jako muž, aby se dostal sám k sobě, a žena zase potřebuje muže, aby se mohla realizovat jako žena. Základem vztahu je uznání a úcta vzájemné odlišnosti a jinakosti, svého podílu na celku a také vzájemné závislosti. Idea nezávislosti ve vztahu působí destruktivně, protože je iluzí. Celý náš život je spletí vzájemných závislostí. Člověk může být svobodný jen tehdy, je-li sám sebou, naplňuje-li své určení. Svobodný ale neznamená nezávislý.

Vzory dokonalých mužů a dokonalých žen

Naše společnost na pozadí křesťanské historie je, kvůli pokřivenému obrazu ráje, prodchnuta honbou za ideálem, touhou po dokonalosti. Proto hledáme vzory dokonalých žen a dokonalých mužů a stále je nenacházíme. Neexistují. Pravý muž je ten, který přijímá sám sebe takového, jaký je, a v případě ženy je to stejné. Neexistuje žádný vzor kromě jediného – pro muže je to vlastní otec a pro ženu vlastní matka. Nikoli ale ve formě ideálu, ale jako reálná síla, která v člověku působí. Jako něco, z čeho člověk vzešel a co k němu patří.

Pravý muž a pravá žena

Pravý muž je tedy ten, který přijímá sám sebe a svého otce, takového, jaký je. Ať už byl slabý, traumatizovaný válkou, násilím nebo byl zločinec či alkoholik. Pravá žena je ta, která bez výhrad přijímá sama sebe a svou matku, takovou, jaká je. Žena dosáhne své síly, až když se dokáže sklonit před matčinou převahou, přijme samu sebe a své ženství, jako dar života. Žena sílí do té míry, do jaké přijímá svou matku, a v případě muže je to stejné s otcem. Vše ženské přichází prostřednictvím matky a vše mužské přichází prostřednictvím otce, nelze je nijak obejít. Někdy je to velmi těžká cesta, ale každý vznikl ze dvou rodičů. Vznikl v momentě, kdy jeden plně dal a druhý pně přijal, ať už byl jejich vztah jakýkoliv.

Pouta vzniklá sexualitou

Protože je sexualita zdrojem života, je silnější než láska. Láska spojí dva lidi dohromady a úcta k tomuto prvotnímu spojení je podmínkou pro duševně plodný vztah. Vztah ale může skončit, může přijít chvíle, kdy to prostě neustojíme. Sexualitou vznikne pouto, je-li plodné, trvá celý život bez ohledu na trvání vztahu, protože v dítěti oba rodiče nadále existují. Narozením dítěte se vztah dostává do zcela nové fáze.

Meditace nad přijetím rodičů

Není důležité, jací naši rodiče jsou nebo byli, není důležité, jaký je nebo byl jejich vztah. Důležité je to, jak jsme my zvládli vztah k nim. Nejdůležitější moment v našem životě je ten, kdy jeden z rodičů plně dal a druhý plně přijal, ať už byla láska přítomna, či nikoliv, moment, kdy se oba oddali do služeb života. Díky té chvíli tady jsme. Nic dalšího nám dát nemuseli.

Sedněte si. Zavřete oči a staňte se na chvíli zvědavým pozorovatelem svého dechu. Vnímejte, jak se s nádechem zvedá váš hrudník, jak s výdechem klesá. Postupně uvolněte své končetiny, hrudník i hlavu. Nechte své tělo ztěžknout. Zhluboka se několikrát nadechněte a postavte se před své rodiče. Dívejte se jim do očí a pozorujte emoce, které ve vás vzbudí. Nechte je odtéct a rozplynout. Uvědomte si, že v tomto vztahu jste jen dítě, že vaši rodiče jsou větší než vy. Až to bude možné, poklekněte před nimi s úctou k jejich převaze, k jejich osudu a s úctou k aktu stvoření života. Potom povstaňte, postavte se do řady před ně, uvědomte si, že zde jsou vaše kořeny, že vaši rodiče k vám patří stejně jako jejich rodiče, které stojí za nimi, že za vámi stojí linie vašich předků a vy jste pokračovatelem rodu. Vaším primárním úkolem je plně žít svůj život a zachovat svůj rod.

Literatura: Nelles Wilfried: Amorův šíp, 2017

 

  • autor: Olga Remešová
  • zdroj fotky: Shutterstock.com

Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket