Ač se to zdá možná převrácené naruby, elementem, ze kterého se rodí všechny ty ostatní, je akáš neboli éter. Neuchopitelný éter můžeme nejsnáze připodobnit k prostoru. Prostor zde vnímáme jako nositele zvuku a jeho smyslem je tedy sluch. Akáš je prostor, jenž nemá limity a slučuje vše minulé, současné i budoucí. Je zobrazován černým ovoidem, jakousi kosmickou dělohou, jež v sobě obsahuje veškerý potenciál. Na fyzické rovině se váže na oblast hrdla, hlasivek, krční páteře a je centrem komunikace. Akáš je spojený s pátou čakrou višuddhi a propojuje nás s nejvnitřnější pravdou, jež uvnitř nás sídlí. Éter nám ukazuje, jak naslouchat sobě i druhým a to, že nejčistší formou této komunikace je ticho.

Z akáše přímo vychází váju – element vzduchu. Váju symbolizujeme modrým hexagonem a spojujeme ho s kinetickou energií, jež se v těle objevuje ve formě prány, apány, samány, udány a vjány. Je spojen se senzorickým vjemem hmatu. Hmat a dotek jsou doménou srdce, kde ruce fungují doslova jako „prodloužené ruce“ našeho srdce. Čtvrtá čakra spolu se vzduchem, jenž koluje našimi plícemi, souvisí s rovnováhou nádechu a výdechu, přijímání a dávání. Vzduch, stejně jako lásku pouhým okem nevidíme, ale víme zcela jistě, že existuje. Vzdušný element se ve fyzickém těle váže ke krajině hrudníku, na srdeční sval, brzlík, ramena a paže. Vzduch, jenž je všude kolem nás a všichni jej neustále nadechujeme a vydechujeme, nás učí o sounáležitosti všech bytostí také skrze neustálou rovnováhu cirkulace toho, co je uvnitř a co je vně.

Z váju se rodí oheň agni. Oheň je primárně světlo a jako takové dává definici formě. Se zrodem formy se rodí také ego. Agni symbolicky zobrazujeme rovnostranným trojúhelníkem v červené barvě. Oheň je nestabilní element, který je schopen zkonzumovat vše, co mu přijde do cesty, a změnit podstatu oné věci, a tak možná i její osud. Je to hluboce transformační živel, jenž nese změnu a evoluci. Jeho nástrojem je zrak a vize a je v těle situován do 3. čakry v prostoru pupku. Agni reguluje trávicí procesy na fyzické, mentální i emoční úrovni – říkáme též „trávicí oheň“ a ten tvoří centrum dynamiky, dominance a sebeuplatnění. Ovlivňuje žaludek, střeva, nadledvinky a produkci adrenalinu a nonadrenalinu. Oheň nás vyzývá k tomu, abychom do něj dobře přikládali a udržovali ho a abychom ho, podobně jako naše ego nenechali nad vším převzít kontrolu.

Z agni pochází ápas, tedy element vody. Ovlivňuje všechny tekutiny v těle jako krev, lymfu, žluč a hlen. Vodu zobrazujeme stříbrným srpkem měsíce, někdy má na vrcholcích lotosové květy. Ápas je tekutou proměnlivou energií našich emocí a většina toho, co kolem sebe vidíme, je vodou tvořena. Voda dokáže měnit formy stejně jako se mění naše prožívání a souvisí se smyslem chuti a možností ochutnávat. Je dynamikou pohybu a změny uvnitř i vně nás, pro kterou je charakteristická cyklicita. Souvisí s neustálou fluktuací informací v těle i mysli, která má opakující se povahu. Ápas se váže na druhou čakru a oblast pánve, na gonády a vylučovací systém těla. Platformou pro pohyb vody jsou zde vztahy, kreativita, vitální a sexuální energie. Učí nás, že změna je jediná konstanta této existence.

Nejhmotnějším a nejhustším elementem je prithví neboli země. Je formou energie představující pevnost, stabilitu, oporu, princip soudržnosti a zobrazujeme ji jako žlutý čtverec. Smyslovým orgánem prithví je čich a zkoumáme ji tedy skrze vůni. Souvisí s našima nohama, s chodidly a ukotvením ve fyzické realitě, se vztahem k našemu tělu. Spojuje nás s planetou Zemí a se vztahy, ze kterých jsme do toho světa vzešli, a to především s naší matkou. Země nám připomíná, že k tomu, abychom měli zdravého ducha, potřebujeme zdravé tělo a že všechny duchovní zážitky přichází přes hrubou matérii naší tělesné schránky. Prithví je základovou rovinou, obrazem všeho, co se nám do toho zrození dostalo skrze linie před námi, a to, jak si s tím „stojíme“.

• autor: Iamme Candlewick
• www.iamme.cz
• foto: Shutterstock.com