středa 22. 9. 2021
BLESKOVĚ
V procesu sdílení jógy s ostatními dnes používám, s notnou dávkou pokory a respektu k celému záměru, řadu nepůvodních nástrojů. Jedním z nich je humor. Humor laskavý a tu a tam i černý. Tedy, filosoficky vzato, jakýsi paradox, ukrytý ve všem životním snažení, je třeba z buddhistického hlediska zmíněnému černému humoru dosti blízký.
Všichni chceme být šťastní! Jakožto lidé máme svobodu rozhodovat se, co uděláme, a co ne. Můžeme třeba zvolit cestu doleva, nebo doprava, provést určitou činnost, nebo ji vynechat, něco schválit, nebo odmítnout. Ale jak se máme teď rozhodnout? Existuje volba, která vede k trvalejšímu štěstí, než jakým je prchavý okamžik příjemně stimulovaných smyslů?
Dle šaktismu se Ádi Parašakti, Božská Matka, rozestoupila do deseti směrů a tak vzniklo deset tantrických bohyní, deset aspektů Reality. Každá z bohyní je strážkyní některé ze zásadních úloh Vesmíru. Deset kosmických sil. Deset cest k realizaci Jednoty. Ač jste už o některých z nich určitě slyšeli, tantrické praxe uctívání Mahávidjí nejsou veřejně příliš známé. Jedná se o učení, která zůstávají spíše skrytá, přesto se s jejich praxí můžete setkat i v dnešní době v tantrických liniích učitelů, kteří je předávají dále. A když mluvíme o uctívání bohyní, je důležité si uvědomit, že co je venku, je i uvnitř nás. Nejde o nic cizího, vzdáleného. Skrze poznání deseti kosmických sil objevujeme niternou, velmi intimní a zároveň nekonečnou Jednotu.
Leden bývá čas nových začátků a čas předsevzetí. Možná že v okamžiku, kdy čtete tento článek, vaše vůle svádí tuhý boj se setrvačností vašich zvyků. Uznávám, že přijít s tímto textem zrovna na začátku roku, není dvakrát originální. Přesto si dovolím přispět svou troškou do mlýna a přece jen do pomyslného lesa, kam není radno nosit dříví, dopravit několik polínek.
Překážky, které rozptylují mysl, jsou nemoc, mentální stagnace, pochybnosti, nedbalost, lenost, požitkářství, klamné představy, neschopnost dosáhnout dalšího stupně jógy a neschopnost si ho udržet.
Naše lidská existence se projevuje na třech různých úrovních: prostřednictvím těla, mysli a duše. Od 17. století, díky filosofům, jako byl například René Descartes, pro nás ale hraje nejvýznamnější roli rozum (mysl). Považujeme se za racionálně uvažující bytosti a často důvěřujeme mysli mnohem víc než tělu, dokonce jí dovolujeme ignorovat tělo a jeho potřeby.
Jóga se tak rozšířila po celém světě tím, že předložila osvěžující a osvobozující pojetí, že každý z nás musí převzít odpovědnost za samotné vědomí toho, co předkládáme.
Jóga je jednou z cest k celostvosti. A jak už to tak na tomto paradoxním hřišti samsáry bývá, využívá k pochopení holistické hry s pravidly duality. Skoro vše myslitelné má v této hře svůj opak. Vše se skládá z různě namíchaných poměrů světla a temnoty, radosti a bolesti, růstu a chřadnutí, ať už uvažujeme v pojmosloví gun, archetypu slunce a měsíce nebo jejich odrazu v archetypech, z nichž jsou upředeny velké příběhy lidstva.
Již moudrý Pataňdžali nás vyzývá k tomu, abychom rozvíjeli spokojenost jako důležitý princip na cestě jógy. V sútře 2.42 píše: „Hluboká spokojenost nám dává neomezené štěstí.“ Co ale tato druhá zásada nijamy znamená pro naši praxi a každodenní život?
Jógová tradice popisuje pět pohybů, tzv. toků – váju (doslova „větry“). Sanskrt překládá slovo váju jako vítr, kořen „va“ se popisuje jako „to, co teče“, váju je tedy energetická síla pohybující se specifickým směrem za účelem řízení tělesné funkce a jemné činnosti.
