pátek 22. 9. 2023
BLESKOVĚ
Abychom mohli ztišit pohyby ve vědomí, a zažít vnitřní klid, hovoří mudrc Patanjali v Sútře 1.12 o dvou pilířích jogové disciplíny a to o praxi (abhyāsa) a nepřipoutanosti (vairāgya), které se vzájemně doplňují a podporují, a tvoří celistvý přístup na cestě k poznání svého Já.
Život je takový, jaký je – není černobílý, je krásný a laskavý, je krutý a nelítostný. V konečném důsledku ale vždy záleží na nás, jaký je právě náš život. O tom hovoří druhá nijama – santóša neboli spokojenost s tím, co je.
Jedna z prvních a pro mě zásadních srážek s indickou filozofií u mě nastala mnohem dřív než ve vysokoškolské škamně. Pamatuji si to docela přesně. Byl podzim, byla sobota (možná i neděle) a já stála jako mnoho jiných sobot (nebo nedělí) v zadním koutě antikvariátu ve Valentinské ulici na Starém Městě...
Už před několika tisíci lety zjistili jogíni, že lidská bytost je mnohem víc než jen tělo. V jógové filozofii existuje dokonce myšlenka, že nejniternější esence člověka sestává z čisté radosti. Existuje způsob, jak k ní najít přístup?
Jógová etika se obecně vyznačuje jedním typickým principem: Skrze přijetí a pochopení sebe sama mohu přijmout a pochopit okolní svět. Podle toho bychom vždy a za všech okolností měli začínat především sami u sebe. I Ježíš říkal, že bychom si vždy měli nejprve zamést před vlastním prahem, nebo že ten, kdo je bez viny, má první hodit kamenem.
Mysl se stane klidnou, když budeme kultivovat přátelské pocity vůči těm, co jsou šťastní, soucit s těmi, co jsou nešťastní, radost pro ty, kteří zažívají úspěch, a neutrální postoj k těm, kteří páchají zlo.
V duchovních kruzích a mezi lidmi zajímajícími se o metafyziku se často používá termín „cesta, být na cestě“. Sanskrtské slovo marga má právě význam této duchovní cesty. Existuje mnoho cest, všechny však dosahují stejného cíle.
Zalije mě láska k tomu hluboko uvnitř mě. Toužím, aby se "to" ukázalo. Vím, že každá jednotlivá praxe mě k „tomu“ přibližuje, Bhagavadgíta.
Již moudrý Pataňdžali nás vyzývá k tomu, abychom rozvíjeli spokojenost jako důležitý princip na cestě jógy. V sútře 2.42 píše: „Hluboká spokojenost nám dává neomezené štěstí.“ Co ale tato druhá zásada nijamy znamená pro naši praxi a každodenní život?
Jóga je cestou spojující filosofii života s jeho praxí, propojující úroveň těla s úrovní mysli i duše, cesta spojující osobní existenci s tím, co ji přesahuje. Už védanta má v sobě zakotvené přesvědčení, že vše je ve své podstatě energie. Ta se těší rozličnému charakteru v projevu i latenci, nabývá různých kvalit.
