Filosofie jógy 15. 08. 2019 PDF Tisk

Samskáry aneb O dobrých a špatných zvycích a vnitřní svobodě

Když začneme cvičit jógu a pozorujeme, jak se pohybujeme nebo dýcháme, můžeme si při tom všímat různých vzorců chování, které jsme získali během života. Zda je pro nás zvyk podpůrný nebo omezující, je individuální a může se to v průběhu života měnit...

Samskáry aneb O dobrých a špatných zvycích a vnitřní svobodě

Během života si každý z nás osvojí mnoho zvyků. Bylo by velice obtížné zvládat každodenní život, kdybychom museli pokaždé znovu přemýšlet, jak máme chodit, používat telefon nebo řídit auto. Naše zvyky a návyky nám dávají pocit bezpečí a orientace. Díky nim můžeme zvládat opakované požadavky osvědčeným způsobem. Mnoho z našich zvyků se nám líbí a pečujeme o ně, avšak jiné vnímáme jako omezení nebo zátěž a chtěli bychom se jich zbavit. Často jsou návyky také začátkem závislosti. Proč je tak těžké je změnit?

Zvyky a jóga

Když začneme cvičit jógu a pozorujeme, jak se pohybujeme nebo dýcháme, můžeme si při tom všímat různých vzorců chování, které jsme získali během života. Nemusíme ani praktikovat náročné ásany, stačí třeba jen sledovat, jak stojíme, jakou pozici má hlava nad páteří nebo jak zvedáme ruku. Základem naší motivace vůbec se zúčastnit kurzu jógy je často touha po změně. Chceme se chování, které považujeme za omezující, zbavit a učit se něco nového, máme nezřetelnou touhu po větší vnitřní svobodě.

Vnášení vědomí do automatizovaného chování

Zvyky jsou charakterizovány automatizovaným, nevědomým chováním. Jakým způsobem používáme tělo a jak se vypořádáváme s jeho potřebami, jak dýcháme, jak vnímáme svět, jak si vykládáme to, co vnímáme, a také jakým způsobem konáme, to vše je ovlivněno návyky. Praxe jógových ásan nám pomáhá tyto různé návyky vnímat. Uvědomíme-li si třeba, jak často stojíme příliš prohnutí v bederní páteři, moc propínáme kolena nebo vystrkujeme hlavu dopředu, motivuje nás to k práci na změně. Cvičení pránájámy a především pozorování přirozeného dechu nám pomáhá rozpoznat nevědomé dechové stereotypy, např. vytlačování výdechu nebo tendence k ústnímu dýchání. Mnoho návyků, které se vyvinuly v mysli, můžeme během cvičení nebo meditace pozorovat, protože v té chvíli neřešíme žádné další úkoly nebo rozptýlení. Například vnímáme, že na sebe máme často vysoké nároky a srovnáváme se s ostatními, nebo že se příliš rychle vzdáváme při intenzivních požadavcích. Různé situace posuzujeme spíše pozitivně, nebo máme tendenci být skeptičtí. Odpovědnost za chyby hledáme spíše u sebe, nebo obviňujeme okolí atd.

Zda je pro nás zvyk podpůrný nebo omezující, je individuální a může se to v průběhu života měnit. Ale pouze tehdy, když si zvyk uvědomíme, máme šanci na to nějak reagovat. Zároveň nemá smysl zkoušet ho potlačit vůlí. Takový pokus většinou funguje pouze na krátkou dobu a vede potom ke zkušenosti se selháním a často tak způsobuje dokonce zesílený účinek, jako např. při pokusu přestat kouřit nebo dodržet nějakou dietu. Spíše pomáhá podrobněji prozkoumat povahu návyků a způsob, jakým se vůbec objevují v mysli.

Zvyky jsou naučené

Ze západní psychologie známe různé modely, které vysvětlují, jak se návyky vytvářejí. Zejména psychologie učení k tomu vyvinula různé koncepty. Jedním ze způsobů, jak si osvojujeme zvyky, je klasické podmiňování: určité reakce jsou spojeny se specifickými stimuly a potom podněty automaticky vyvolávají stejnou reakci. Učení prostřednictvím odměňování také vytváří návyky, tedy když jsme za určitý vzor chování odměněni. Například máme-li příjemné pocity, když jíme čokoládu, které pak vedou k její opakované konzumaci. Komplexnější chování obvykle vychází z učení podle vzorů, jakými jsou rodiče, učitelé, vrstevníci atd. Z předpokladu, že jsou zvyky naučené, vychází i představa „přeučení“ a možnost změny. Co je ale potřeba, když chceme nahradit omezující zvyky prospěšnými?

Semena samskáry

V jógové filosofii je popsán koncept, podle kterého celá naše individualita, včetně našich myšlenek a pocitů, z velké části spočívá v návycích. Podmíněné vzorce chování vytvářejí iluzi, že jsme „takoví, jací jsme“, a že máme pevnou strukturu osobnosti. Vznik návyků je zde vysvětlen ještě jiným způsobem než v západní psychologii: jakýkoli pohyb v mysli, takzvané vritti (bez ohledu na to, jestli jde o myšlenky, pocity, slova nebo činy), zanechává v mysli stopy, které jsou ukládány v hlubinách podvědomí. Toto je nazýváno samskára, což znamená „semeno“. Každé opakování určitého pohybu v mysli vede k prohloubení tohoto dojmu a současně k tendenci stejného hnutí. A tak semeno začíná růst. Pataňdžali popisuje v jógových sútrách, že tímto způsobem se důsledky předchozích činů stávají příčinou budoucího chování. Samskáry si můžeme představit jako vodu, která, když sníh roztaje, teče z kopce dolů a vybere si přednostně již existující koryta a říčky. Vzhledem k tomu, že jimi znovu a znovu proudí stále větší množství vody, prohlubují se a rozšiřují stále více, a tím omezují svobodu našeho vnímání a našich činů.

Mimo návyky začíná skutečná svoboda

B. K. S. Iyengar ve své knize „Light on Life“ přirovnává naše vědomí k jezeru. Události ve vnějším světě a naše různé reakce na ně neustále vytvářejí vlny a pohyby na hladině vody. To znamená, že nikdy nedohlédneme až na dno vody, a tím pádem nikdy nemůžeme chápat skutečnou podstatu jezera. Dokonce i když je naše mysl na chvíli klidná, jsou hluboko v jezeře uložené samskáry, které rozvíří spodní proudy a dále čeří a kalí vodu. Pouze když si je uvědomíme, můžeme je zklidnit a nechat odplynout. Přetrvávající jógová praxe podporuje naši schopnost pozorování a zároveň nás učí, abychom k sobě byli upřímní. Škodlivé samskáry se tak nebudou znovu a znovu pokoušet o návrat a můžeme se spíše soustředit na posílení těch prospěšných. Například místo toho, že si dáme každé ráno hned po probuzení šálek kávy, mohli bychom si zacvičit malou energetizující sestavu jógy. Zároveň budeme pečlivě sledovat, jaké to má důsledky, a to posílí naši motivaci. Pokud nám cvičení čas od času nevyjde, nemusíme se za to odsuzovat, spíše se můžeme pozastavit nad tím, proč nám to nevyšlo, a zkusíme to druhý den znovu. Samskár, které vznikaly několik let, se nemůžeme zbavit v krátké době. Pataňdžali zmiňuje v sútrách, že při tomto procesu potřebujeme tapas, vytrvalost a trpělivost.

Skutečná svoboda se nachází až mimo všechny návyky. Taková svoboda vyžaduje opravdovou přítomnost. Když jsme plně v přítomnosti, spojeni s tím, co se děje v okolí i vevnitř, nemusíme se uchylovat k automatizovaným vzorcům chování, ale můžeme vytvářet kreativní a vhodné reakce v každé situaci.

 

Objednat předplatné