úterý 13. 10. 2026
BLESKOVĚ
Všude okolo mě se v posledních letech objevuje slovo jóga s různými přívlastky. Mohl bych říci, že jóga je můj život, ale v zásadě bych se mýlil. Jóga je prostředek k sebeobjevování své vlastní cesty, po níž člověk jde. Vytváří zdroj síly, kterou potřebujeme v současném světě, abychom zvládali život v běžných podmínkách...
„Řešila jsem to sama nedávno, nevěděla jsem, jak sdělit, že mi roste bříško. S rostoucím pupíkem se mi jinak dýchá, je to těžší. Můj milovaný udždžají dech je pro mě najednou pasé..“
Uběhla spousta vody, než jsem pochopila, že má cesta jógy je nikdy nekončící proces. A tak jsem přestala lpět na učiteli, který by mi měl přijít do cesty tak, jak jsem očekávala. Místo toho jsem změnila přístup...
Výchozí reakcí většiny z nás není zastavení se a prožití si pocitů bolesti a strachu, ale snaha se se situací vypořádat, ignorovat ji nebo se jí přizpůsobit. V horším případě dokonce předstírat, že je vše v pořádku....
Někdy máme málo, jindy naopak moc. Tohle a ještě tamto, tohle je lepší než tohle a tady to taky potřebujeme. Ještě tohle nemáme a to nám taky chybí a teď? Máme již všechno? Ne, určitě ne, ještě tohle. Ale skutečně potřebujeme to všechno? Nebo je to jen pouhým rozmarem chtění?
Strach a obavy svírají moje nitro. Snažím se dýchat, ale před očima mám hvězdičky a hrdlo se mi sevře. Držím v ruce dopis, ve kterém tučným písmem vyčnívá termín, na který jsme čekali...
Když nemá plamen kyslík, postupně zhasíná, až zhasne úplně, a i kdybychom se snažili ho znovu zapálit, nejde to, nemá už z čeho brát. A tak se někdy může stát tím vyhaslým plamenem každý z nás, i instruktor jógy. Jak udržet plamen, abychom nevyhořeli?
Odcházím zpátky do kuchyně a projdu kolem kalendáře. Ale, dnes máme 14. 2., Valentýn. Svátek, o kterém se traduje, že je svátkem všech zamilovaných....
Neznámé je to, čeho se bojíme nejvíce. Jakmile ale staneme tváří v tvář vlastním obavám, uleví se nám. Proč? Protože musíme náhle nastalou situaci řešit a bereme to zkrátka tak, jak to aktuálně je. Na předchozí strach si většinou ani nevzpomeneme. Ne nadarmo se říká, že když člověka hodí do vody, zkrátka plave. Protože chce přežít.
Každý den je jiný a i když se zrovna nedaří, užívejte si ho vždy naplno! Úplněk neúplněk...
