Žijeme v naprosté džungli, která s tou „zvířecí džunglí“ nesouvisí. Zvířata mají jasná pravidla. Je-li zvíře zdravé a silné, uteče, anebo někoho sežere, a nemá-li sílu, je sežráno. To však už u lidí v moderním světě nefunguje. Možná si myslíme, že jsme zvítězili nad animální říší, ale není vlastně opak pravdou? Co když se tyto základní pudy (muladhára a svadhištána čakra) posunuly do jiné roviny, a to psychické? Jsou zde individuální zájmy přesahující zájem celku (spojení, sounáležitost, spolupráce a rovnoprávnost, láska) a často jsou nepochopitelně silnější než samotný celek. Prostě to je současný svět jako dobyvatelský prostor, ve kterém kdo urve více, bere vše, anebo také nic.

Často se sám sebe ptám, jak se nezbláznit ze všeho, co nás obklopuje, kde hledat útočiště před neustálou nejistotou? Kde zažívat ten život, kdy nic nehrozí a kde můžete radostně dýchat, volně a bez jakéhokoliv strachu? Je mi jasné, že v okolním světě takový prostor není, i když jsem si myslel celou dobou, že je. Obrácení pozornosti ven, do prostoru pomyslné jistoty, je přirozené v prvních fázích života. Ego udává směr zábavy, poznávání světa a nerado připouští, že by snad něco skrytého v nás, co občas vstoupí do prostoru mysli jako jasné světlo – informace, by mohlo být předmětem zájmu, a ještě navíc udávat směr. Jsou-li touhy ega nekorigovány a uspokojovány ve vnějším světě, často se setkáváme se zklamáním a nejistotou. Prožíváte strach, že to, co máte, zmizí. Když to zmizí, v pevném chrámu, který jste budovali, se objeví trhlinky a pukliny, které bolí a chrám uvnitř se bortí. Tyto bolístky se snažíte zalepit opět nějakou zábavou nebo náplastí na nejistotu a ubíráte se cestou, kterou se vzdalujete od sebe sama.

Jóga pečuje o celistvost chrámu. Na povrchu je opečováván pravidelnou praxí ásan, pránájámou a očistnými technikami, především uvnitř pak dochází k velkým změnám na úrovni mozku a fungování celého systému. Pevná konstrukce drží a uvnitř se odehrává vše podstatné. Tam se otevírá velký láskyplný potenciál, který dává možnost opřít se o něj. Je to víra, že člověk může dělat věci, pro které se rozhodne, a současně za ně odpovídá.

Všemi technikami jógy zjemňujeme své cítění a učíme se jemnému rozlišování, abyste třeba časem pocítili v sobě něco víc než jen to, že jste tělo a mysl. Začneme být citlivější ke své duši – intuici, která nám často ukazuje jasný směr. Mohla by to být boží milost, která se tímto způsobem zapojila do dění a oznámila nám: „tady jsem… neboj se a hledej dál“. Je to podaná ruka na cestě k poznání, kdo člověk je. Postupně se začneme stále více setkávat s touto vnitřní, tichou a nenásilnou silou, která nás provází ve chvílích, kdy klopýtneme nebo kolabujeme z okolního světa. „To něco víc“ nedokážeme popsat, ale víme, že se o „to“ se můžeme opřít. Ve chvíli krizové situace jsme prověřeni tím, jak pevnou oporou se opíráme… a je možné, že v rámci zkoušky obstojíte, anebo trénujete dál. Jógou jste vypěstovali odstup od sebe sama. Dechem jste vstoupili do jiných dimenzí než jen k vnímání hmotných konceptů. Postoupili jste ke stavu hledajícímu oporu ve vnitřním chrámu více než v barevně obklopujícím světě.

„Jako lidé jsme slabí kvůli své mysli, jako lidé jsme silní díky schopnosti uvědomovat si a cítit. Jsme silní, protože díky vědomí můžeme se sebou něco dělat a rozvíjet se.“

Jóga je vstup dovnitř – vnitřní chrám, ve kterém pod pevnými a tichými zdmi probíhají životní procesy mysli s amplitudními projevy – nahoru a dolů. Dostáváte se k niternostem prožívání, které vnímáte pouze vy. Je to jako třináctá komnata, kdy hloubka prožívání nemá hranic. Když něco vyřešíte, řešíte další a další… a pak se objeví to, co vůbec nechcete vidět, slyšet, natož se toho dotýkat. A opět jste na začátku další cesty. Každá cesta je však jedna z cestiček, které se postupně rozvinou ve velkou cestu, dálnici i runway, po kterých se člověk pohybuje, aby hledal ten optimální směr, kterým jít. Určitý čas se mu daří a pak se cesta nějak zvrtne a on opět hledá jistotu, jak žít. Pokud urputně trvá na jistotách, ztrácí se ve velké nejistotě a strachu. Pokud se člověk učí v životě přijímat věci, jak přicházejí, nebojuje s nimi, reaguje na změny, které život přináší, má dle mého názoru možnost žít život naplno. Je to neustálý kolotoč a cyklus, ve kterém se pohybujeme a cestujeme venku, ale i uvnitř chrámu. Pokud se nám daří nepřiřaďovat cestám přívlastky „dobrý/ špatný“, máme možnost se stále učit a o svůj vnitřní chrám pečujeme.

V celé šíři můžete text objevit jako součást knihy Václava Krejčíka Žijte jógu.

• autor: Václav Krejčík
• www.vaclavkrejcik.cz
• foto: Shutterstock.com