Lehkost bytí 03. 06. 2022 PDF Tisk

Potměšilý host

Určitě se vám to také někdy stalo. Vzbudíte se uprostřed noci, hlavou se vám honí myšlenky jako o závod a vy ne a ne zabrat. Doporučené techniky „let go opravdu moc nefungují, obzvlášť v noci, když jste sami se sebou, což bývá popravdě ta největší výzva.

Potměšilý host

Jsou čtyři ráno nebo víc, jsem vzhůru, koukám na měsíc… zpívá Hana Hegerová v písni Potměšilý host. Na Hanu Hegerovou teď vzpomínám kolem čtvrté ranní často. Určitě se vám to také někdy stalo. Vzbudíte se uprostřed noci, hlavou se vám honí myšlenky jako o závod a vy ne a ne zabrat. Doporučené techniky „let go opravdu moc nefungují, obzvlášť v noci, když jste sami se sebou, což bývá popravdě ta největší výzva.

Na noční nespavost jsem vyzkoušel snad úplně všechno. Vyřídit pracovní e-maily, číst si knížku, cvičit, pouštět si do sluchátek relaxační hudbu, meditovat s aplikací i bez aplikace. Všechny pokusy ale vždy vedly, dříve či později, k tomu, že jsem vylezl z postele a už se do ní nevrátil.

Až jednou, když jsem ve stylu Potměšilého hosta koukal na měsíc, jsem zkusil úplně jednoduchou věc. Sám pro sebe jsem si řekl, že si vybavím okamžiky, místa, situace, kdy jsem se cítil šťastný. A to byla jízda. Tolik pozitivních vzpomínek, které se mi najednou rozletěly hlavou!

Pozorování západu slunce, první romantický výlet do Paříže, nádherná euforie po horském výstupu, cesta s mámou do Tijuany, grilování buřtů na chalupě, šum mořských vln, poprvé na koncertě Hany Hegerové (mimochodem k příležitosti vydání jejího alba Potměšilý host) oslava narozenin pod horou Fuji… Cítil jsem, jak se mi roztáhly koutky a podvědomě jsem se začal usmívat. Pak už si jen pamatuju, že mi v sedm třicet zvonil budík. Posadil jsem se na posteli a udiveně jsem přemítal o nočním zážitku. Přece není možné, že by tak jednoduchá věc mohla fungovat. Funguje! Stačilo zaměřit pozornost na chvíle, kdy jsem pociťoval štěstí, a přirozeně jsem přestal myslet na věci, které mě trápily a sužovaly. Je to vlastně jednoduchý zákon přitažlivosti. Vzpomněl jsem si, že jsem dokonce přečetl několik knih s tímto tématem, které se mi ale v mysli příliš neuchytily. Asi nebylpravý čas. Zároveň jsem si ale uvědomil, jak je snadné sklouznout pod vlivem událostí či okolí k temnějšímu vidění světa.

A tak mi došlo, že to opravdu funguje. Že si do života přitáhneme to, na co myslíme. To, čemu věnujeme myšlenky, drahocenný čas.

Nebudu vám nalhávat, že bych se už nikdy nevzbudil ve čtyři ráno a nekoukal na měsíc, ale když se mi to stane, snažím se přehodit v hlavě výhybku a přesměrovat se od smutku k radosti. Nezabere to vždycky, ale vždycky stojí za to to zkoušet.

 

Objednat předplatné