Když se ohlédnu za tím čtvrtstoletím, které je v mém případě jógou naprosto prosycené, tak musím přiznat, že jsme společně zažili dobré, ale i horší chvíle. Ale právě ty horší chvíle mi daly naprosto nejvíc.

Nejhorší chvíle mi paradoxně přinesla právě jóga. Tedy aby to nevyznělo špatně. Jóga nemohla za to, že se dostavily těžké zkoušky. Za to mohla spíš moje urputnost mládí a extrémních sportů a současně snaha dělat všechno na maximum. A jak jsem později zjistil, také vrozené zdravotní dispozice byly příčinou toho, že má záda řekla „dost“. A to vše se projevilo v okamžiku, kdy jsem přestal věřit sám sobě a začal jsem slepě doufat, že mě praxe jógy naplní absolutně vším a že jóga je to nejdůležitější v mém životě. 

Používáme pro to termín „svatá nemoc“. A setká se s ní většina lektorů jógy… možná i klientů. Vychvalují jógu na každém kroku, hovoří o ní jako o spáse, o tom, že je vhodná pro každého. A já jsem nebyl výjimkou. A byl jsem tak vehementní, že jsem odučil 20 lekcí týdně, účastnil se seminářů, víkendových akcí, jel naplno. Jóga mě zcela pohltila. A po nějaké době přišel zlom. Jeden výhřez meziobratlové ploténky, potom druhý, třetí… najednou jsem svůj čas trávil mezi nemocnicí, magnetickou rezonancí a infuzemi.

Od rána do večera jsem se litoval, nic mě nebavilo. A po nějaké době se mi do rukou dostala kniha Jóga – Fakta a mýty. Zajímavá kniha, která se dívá na jógu pohledem prokazatelných studií. Zaujala mě okamžitě předmluvou, ve které se píše o tom, že jóga je jediná disciplína, která si může říkat, co chce, protože to není empiricky prokazatelné. Po přečtení téhle informace se mi ohromně ulevilo. Došlo mi, že jsem si jógu postavil na piedestal a vytvořil si z ní smysl života. A když se dostavilo zdravotní omezení, tak se mi smysl života vypařil. Uvědomil jsem si, že musím začít fungovat jinak.

 Věděl jsem zcela jasně, že jóga bude nadále mojí součástí, ale že musím změnit svůj přístup k ní. A tak jsem po malých krůčcích začal. Přestože jsem téměř nemohl chodit, naučil jsem se vést svoje lekce tak, abych v nich nemusel cvičit (a takto se učí v Indii). Protože nejdůležitější poznání z knihy Jóga – Fakta a mýty bylo, že když lektor odcvičí a zároveň odmluví celou lekci, provádí vlastně všechno špatně. Lidem říká, kdy a jak mají dýchat, a přitom sám dělá vše zcela opačně. Zadržuje dech, používá svalové skupiny úplně jinak, a pokud to provádí dlouhodobě, tak je velmi pravděpodobné, že to jeho tělo jednou dostihne. Tedy přesně to, co se stalo mně.

A tím, jak jsem začal měnit přístup, začalo mě to učení bavit. Doma jsem každé ráno praktikoval svoji jógovou sestavu podle toho, jak jsem se ten daný den cítil a kolik jsem měl času. Výrazně jsem ubral v počtu odučených veřejných lekcí a věnoval pozornost i svým… dalším zájmům. A zjišťoval jsem, že mě všechno začíná znovu bavit. Objevil jsem v józe zase radost. A přestože i nadále byla a je součástí mého každodenního života, vnímám ji zcela jinak. Jako prostředníka pro to cítit se lépe. Možná by se dalo i říct lehce.

I nadále si myslím, že jógu může cvičit každý. Najít si svůj jógový styl, se kterým souzní. Styl, který mu pomůže k pružnému a zdravému tělu, stejně jako k pružné a zdravé mysli. Mimochodem jedno rčení říká, že naše mysl je tak pružná, jak je pružná naše páteř.

Jak bych tedy shrnul to svoje čtvrtstoletí s jógou? Jako velice úspěšné a zároveň velice prospěšné. Přestože jsem prošel i fází naplněnou velkou bolestí, pomohlo mi to posunout se k větší životní pohodě, radosti a klidu. A tím se na závěr dostávám k tématu našeho Jóga Dnes Speciálu. Jóga pro každý den. Mohu se pod to podepsat? Rozhodně ano!

• autor: Jakub Šamberger
• z knihy: Směju se, abych nebrečel
• foto: archiv autora

Tuto i další kapitoly z tohoto blogu, stejně jako kapitoly z knihy Směju se, abych nebrečel, naleznete v audio verzi ve Světě jógy online. Přihlaste se zde.