středa 12. 2. 2025
S termínem sebeláska jsem se setkal poprvé na lekci anusara jógy v americkém Coloradu. Pamatuji si to vcelku přesně, byla to první a poslední lekce anusara, kterou jsem kdy absolvoval. Psal se listopad roku 1999, ano, čtete správně, do přelomového milénia zbývalo jen pár měsíců.
Byl jsem třetí v řadě ze čtyř sourozenců s rozvedenými rodiči, takže na nějaký nácvik sebelásky nebyl prostor. Dostal jsem úkoly, a když jsem je splnil, bylo vše v pořádku. Nebyl tedy důvod chválit. A když jsem je nesplnil… to jsem dostal takovou přednášku, že jsem se příště snažil na 110 %.
Ale zpět do roku 1999. Bylo mi 26 let, byl jsem na vrcholu fyzických sil a všechno se mi dařilo tak nějak samo, aniž bych o cokoli usiloval cíleně. Rozbalil jsem svoji fungl novou podložku Gaiam, usadil se na ni, rozhlížel se nedočkavě kolem sebe a nemohl se dočkat, až začneme. Měl jsem krátce po absolvování první části učitelského kurzu Yoga For Athletes a velmi jsem se těšil, jak všem ukážu dokonalost jógových pozic v mém, tehdy jsem byl skálopevně přesvědčený o svojí absolutní dokonalosti, provedení.
Když do popředí sálu doplula drobná éterická dívka s blonďatými loknami, oblečená do růžového kompletu, který korespondoval s barvou laku na nehtech rukou i nohou, samozřejmě s růžovou podložkou v podpaží, říkal jsem si sám pro sebe, že tohle je nějak moc i na mě, ale hned jsem svoji bublinu představ rozprášil. Nesuď nikoho podle toho, jak vypadá, a navíc nesuď dne před večerem.
Usadil jsem se, zavřel oči a zaposlouchal se do sametového hlasu lektorky, která s nepředstíranou vášní a nadšením vítala všechny příchozí a popisovala, co nás dnes na lekci čeká. Několikaminutový proslov by se dal shrnout vcelku jednoduše do slov „otevři své srdce“. Slovo láska hrálo v lektorčině slovníku prim. Asi po minutě jsem otevřel jedno oko, abych se ujistil, že lektorka nezešílela, protože intenzita projevu nabývala na síle a ten příval lásky mi začínal nějak zatěžovat ramena. Dobrých 10 minut bylo za námi a o lektorce jsme věděli všechno. O její lásce k józe, k rodině, ke zvířatům, k přírodě, k sójovému latté a především k sobě samé. Po přívalu lásky, vášně, sebelásky, obejmutí a cestě ke svému srdci jsme se konečně postavili do pozice hory a já zajásal, že se alespoň trochu protáhnu. Zvedli jsme paže nad hlavu a tam jsme zůstali v setrvání dobrých 5 minut. Otevírali jsme svoje srdce, aby bylo připravené na cestu, která k němu přivede lásku. Po chvíli mě začala brát křeč do ramene a začal jsem se modlit, aby lektorka a láska našly rychle cestu k srdci všech a my změnili pozici. Což se stalo vcelku brzy. Pokrčili jsme paže a přešli jsme do hrudního záklonu, abychom otevřeli srdce ještě víc. Dalších 5 minut k nevydržení. Po půl hodině otevřeného hrudníku jsme se dostali do prvního bojovníka a samozřejmě jsme v něm radostně setrvali a otevřeli své srdce ještě hlouběji. Když skončilo mé utrpení po šavásaně, na kterou nás ta růžová bestie donutila použít blok pod hrudník, abychom ani v této pozici nezaháleli a dopřáli svému srdci mohutné naplnění láskou, měl jsem pocit, že se nezvednu z podložky. Nevybavuji si, že by mě ještě někdy po lekci jógy tak strašně bolela záda. Trvalo dlouho, než mě opustila averze ke slovu láska, čímž myslím samozřejmě tu hlasitou prezentaci lásky, nikoli lásku samotnou.
Když je někde něčeho moc, vždycky to trochu „zavání“. A tak nějak mě ani nepřekvapilo, když byl v roce 2012 zakladatel hnutí anusara John Friend obviněn ze sexuálního obtěžování žen ve svojí komunitě. Pod pojem „otevři své srdce“ se toho dá schovat opravdu mnoho.
A jak jsem na tom s láskou v roce 2023? Jako lektor jsem se před pár lety přistihl, že jsem začal používat v pozici ryby termín „otevřete svoje srdce“. Někdy. Ale myslím tím vlastně spíš podporu expanze hrudníku než všeobjímající lásku. I po tolika letech jsem stále toho názoru, že láska je něco niterného, co není třeba hlasitě vykřikovat. Ale kdo ví, možná to dělám celých 50 let špatně.
autor: Jakub Šamberger
foto: