pátek 22. 1. 2021
Na mnoha jógových lekcích slyšíme o egu: „Nechť je ego transcendentální… Potlačte ego…“ Tyto fráze nejsou tím pravým návodem, jak bychom měli s naším egem v praxi nakládat. Existuje jiná cesta k vnitřní svobodě.
„Nechť je tvé jídlo tvým lékem a tvůj lék nechť je tvým jídlem.“ (Hippokrates)
Dokonalým příkladem této rady řeckého lékaře Hippokrata z 5. století a současně hlavním důvodem dlouhověkosti Japonců je japonská strava.
Je důležité umět si udělat čas na odpočinek. Volně dýchat. Zastavit se a mít chvilku pro sebe. Až budete cítit, že jste zahlcení věcmi a informacemi, zapněte vesmírný vysavač...
Vždycky jsem měl strach projevit se. Byl to můj vnitřní pocit, který s mým vnějším projevem moc nesouvisel. Jako bych balancoval mezi světlem a stínem a vyvažoval jeden pocit druhým. Byl jsem závodník v atletice, který chtěl vyhrávat. Byl jsem tanečník, který chtěl stát na stupních vítězů a zářit. Byl jsem cílevědomý, s mladickou vášní, urputný, a přitom málokdo tušil, že pro mě je radostí samota, pobývání v kruhu nejbližších přátel, a má vnitřní spokojenost se zakládá na jednoduchosti a „sezení v koutě“.
V minulém článku jsme se věnovali teoretickému vysvětlení trataky a dnes se zaměříme na praktické provedení. Budeme se zabývat jejím prvním stupněm, bez jehož dokonalého zvládnutí nemá smysl pokračovat dál. Konkrétně se zaměříme na kombinaci vnější a vnitřní trataky, kdy člověk hledí na vybraný předmět po určitou dobu bez mrkání a poté hledí na stejný předmět se zavřenýma očima.
„Víš, to je složité.“ „Nějak se mi to zkomplikovalo.“ Anebo třeba: „Je to příliš obyčejné, nudné.“ Tohle slýcháme často. Jako bychom toužili po tom, aby náš život byl stále pestrý, zajímavý, chceme vzrušení. Jsme vlastně tak trošku závislí na akci. A někdy i na dramatech.
Trataka je světoznámá technika, která se provádí v mnoha naukách či náboženstvích, ačkoliv je mnohdy nazývána různě. V tradičním hathajógovém textu Gheranda Samhita je zařazena jako jedna ze šesti očistných technik...
Otisk a odraz se zrcadlí v každém z nás a v každém, s kým sdílíme „prostor“. Bylo by zvláštní, kdyby otisk lektora nezůstával v jeho lekcích. Proto každý jednotlivec rezonuje s určitým kolektivem a díky bohu za to.
Naší jedinou jistotou je, že vše podléhá změně. Jaké jsou ty nejnovější změny, které nás čekají?
Letošní jaro nezačalo pro nás lidi zrovna nejšťastněji. Období, kdy se vše probouzí po dlouhé zimě, jaro, které příroda bere jako nový začátek, kdy sluneční paprsky nabírají na síle, stromy kvetou, rodí se nová mláďata, jsme my byli nuceni trávit zavření doma v karanténě nebo v horším případě bojem s nevypočitatelnou nemocí. Ale už obraťme list!
