Prvním člověkem praktikujícím jógu v Čechách byl pravděpodobně mystik Karel Weinfurter, který se na počátku 20. století věnoval vedle různých spiritualistických cvičení i pránájámě a meditaci. Tento pionýr jógy u nás byl později utýrán gestapem, nicméně stihl po sobě zanechat důležitý odkaz. Přeložil do češtiny řadu knih, například Bhagavadgítu, a založil spolek Psyché, jenž se později stal líhní významných jogínů. Další jméno bude možná pro někoho překvapením, protože František Drtikol je veřejnosti znám především jako fotograf a malíř. Nicméně je také považován za zakladatele a patriarchu českého buddhismu. Jeho specialitou byl velmi jadrný slovník, který používal při svých seminářích. Ovšem podle jeho žáků to bylo vždycky trefné a dokázal tak řadu věcí velmi jasně a stručně vysvětlit a ještě tak bourat falešnou morálku a přetvářku. Jak například popsal problém myšlenkových konceptů a stereotypů, které nas nutí zůstávat jen v hlavě místo v srdci, takže nám život uniká mezi prsty, aniž bychom si to vůbec uvědomili?

„Jsa člověk vysraný, uklidní se a po uklidnění je mu dobře. A je mu tak dlouho dobře, dokud v jeho hlavě nezačnou vznikat nová hovna a tlačit mu na mozek.“

Pokud by si chtěl někdo přečíst o duchovní nauce, kterou Drtikol předával, vyšly dva díly knihy Duchovní cesta.

Další legendou je žena, Milada Bartoňová. Původně dělnice, která v 60. letech odjela studovat jógu do Indie, je zakladatelkou integrální jógy. Zdůrazňovala propojení cvičení s duchovnem. Při troše štěstí lze ještě dnes sehnat její kultovní knihu (vytvořenou ve spolupráci s dalšími autory) Jóga od staré Indie k dnešku. Poválečný vývoj jógy už nebyl na takové úrovni jako před válkou, ačkoli Bartoňová měla v 70. a 80. letech velký počet žáků. Komunismus a pozdější normalizační režim urputně zasahoval do jakýchkoliv snah o spiritualitu. Jóga se redukovala jen na fyzické cvičení v rámci Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV). Stejně jako politický disent se i učitelé jógy neformálně a potají setkávali v bytech, kde se konaly přednášky a semináře.

Současnost
Sametová revoluce znamenala velký boom ve všech směrech, jógu nevyjímaje. Začaly se u nás formovat a rozvíjet různé druhy jógy a dá se říci, že aktuálně kopírujeme masivní nástup a rozvoj jógy po celém světě. Některé styly jsou čistě komerční, jiné si v sobě udržely spirituální přesah. Jóga je v dnešní době hojně užívána jako terapeutický nástroj a v této souvislosti nelze nezmínit Karla Nešpora. Ten studoval v Indii ve škole založené svámím Satjánandou a podařilo se mu jógu integrovat do procesu léčby závislostí. Zdůrazňuje především význam relaxačních technik a psychohygieny (pochopitelně nejen pro závislé, ale pro celou neurotickou společnost 21. století). Například „cvičení vnitřního ticha“. Jedná se o pozorování vlastních myšlenek či pocitů, ať už jsou jakékoliv, ale s odstupem. Člověk zůstává v pozici pozorovatele, který vnímá velmi ostře, ale nenechá se do příběhu vyprodukovaného ve vlastní hlavě vtáhnout. V podstatě se dostáváme zpět k Drtikolovi, který právě poukazoval na to, jak nám zahlcenost vlastními myšlenkami brání v opravdovém bytí a žití.

Byť je jóga aktuálně zaměňována za sportovní disciplínu, je především duchovní naukou. Rozlišujeme její religiózní větev a psychosomatické školy zaměřené na meditace a ásany. Což je případ i většiny škol na území ČR. Kromě jejího propojení s psychologií a psychoterapií je významná i její provázanost s fyzioterapií. Představitelem jógové terapie je fyzioterapeut a jogín Jiří Čumpelík, který ve svém učení zdůrazňuje správné držení těla a správné dýchání. Každý učitel jógy by měl chápat minimálně to, že centrální nervový systém propojuje tělo v jeden celek. Není možné správně nastavit páteř bez stabilizace končetin, s čímž souvisí i nastavení dlaní a chodidel.

K rozšíření jógy v Čechách přispěl i Eduard Tomáš se svou ženou Mílou Tomášovou. Navazuje především na učení tibetského buddhismu, které spojil s křesťanskou mystikou. „Šťastny ať jsou všechny bytosti! Rozumějme tomu dobře, i ty, které nám dříve byly lhostejné, i ty, které jsme snad nenáviděli. Všechny, protože jest jednota.“ Tak rozvíjí známou buddhistickou mantru laskavosti a soucítění.      

Pokud bychom v současné době chtěli najít zdroj obsahující hloubku jógové filosofie, byly by to přednášky Rudolfa Skarnitzla. Tento spisovatel a překladatel již bohužel nežije, ale jeho projevy jsou na webu a Skarnitzlova moudrost získaná intelektuálně i vlastní zkušeností má v tomto případě cenu zlata. Například v přednášce „Život sám je duchovní cestou“ uvádí: „Je zbytečné si něco vyčítat. Jedna nedokonalá část akorát kritizuje jinou nedokonalou část.“ Zdůrazňuje význam vědomého života. Vychází z Bhagavadgíty i Jógasúter. Velmi srozumitelně pak tyto myšlenky rozvíjí. Zdůrazňuje návrat k sobě samému, který ale pochopitelně vyžaduje značné úsilí, protože naše těkavá mysl se neustále soustředí na vnější podněty, kterým tak posílá energii. A jen její ztišení nás může zavést na vnitřní cestu duchovna.

• autor: Apolena Mortensen Tůmová 
• www.yogazone.cz
• foto: Shutterstock.com