úterý 13. 10. 2026
BLESKOVĚ
Seděl se sepnutýma rukama na trůnu a byl oblečený do indického dhoti. Za stěnami pronajatého sálu místní školy tepal rušný život New Yorku, města, které nikdy nespí. Ale uvnitř místnosti byly pohyby guru Sri Chninmoy vláčné a jeho slova pomalá:
„Já jsem pokračovatelem a ztělesněním odkazu největších duchovních mistrů Buddhy, Sri Krišny a Ježíše Krista.“
Jednou z překážek, které nám brání v pokroku a rozvoji, je představa o sobě sama. Vytvořili jsme si o sobě „bájný příběh / vzdušný zámek“ a tomu věříme – ten žijeme. Je to zcela běžné. Měli jste však někdy pocit, že musíte ze sebe něco svléci, abyste se nadechli? Nebo že s sebou něco táhnete, co vás tíží, ač je to třeba i to, co jste vybudovali, vytvořili a je to součástí vaší komfortní zóny, vašeho úspěchu… a přesto vám to nedovoluje být šťastní, radostní a uvolnění?
Před 22 lety jsem udělal nejpodstatnější krok svého života, který z jistoty dobrého zaměstnání namířil do nejistoty. To, co jsem dělal, už nemělo smysl, a abych se psychicky netrápil, odešel jsem. Strach jsem nechal stát mimo své rozhodnutí. Věděl jsem, že vše nějak bude.
Proč ona může a já se toho pečiva už x let nemůžu ani dotknout? Proč ona jídlo neřeší a já se musím v podstatě stále omezovat? Proč já se morduju ve fitku a jí stačí si sem tam zaběhat?
Námětem pro tento příspěvek se stal můj víkendový rozhovor s jednou známou.
Otevřeným oknem pozoruji zářivou bílou kouli na noční obloze. Nemůžu spát, ostatně jako vždy, když vrcholí úplněk. A tak jen koukám do stropu a doufám v krátký spánek nad ránem…
To téma okolo mě krouží stále. Ať už se to týká mých kamarádek, klientek, které si žádají konzultaci či radu a nebo přednášek a seminářů. Nyní je velmi moderní to, že si každý, kdo nabyde nějaké znalosti a zkušenosti, hned vytvoří webovky, napíše ebook a šíří své znalosti mnohdy s velkým zápalem dále. Ačkoliv si troufám tvrdit, že výživě rozumím a navíc jsem si těhotenstvím prošla….k tomuto tématu přistupuju s velkou pokorou a rozhodně ctím individualitu každé ženy a maminky. Protože jestli je něco tak pestrobarevné, tak je to právě těhotenství a rodičovství (a pak taky hodně dětská výživa ale to už je další kapitola života. A tak můj dnešní příspěvek půjde právě tímto směrem.
Proč nejsme v harmonii? Protože představa harmonie je jen v naší hlavě. Říkáte si, že toto jste slyšet nechtěli? Proč? Vždyť to znáte z vlastní zkušenosti. Člověk je šťastný ve chvíli, kdy umí pracovat se svou myslí, protože tato činnost mu poskytuje svobodu, která se neváže na nic okolo ani uvnitř, ale vyvěrá ze samé podstaty života - dokonalosti.
Když se řekne zdravá strava, každý si pod tímto pojmem představí něco jiného. Pro někoho je to třeba zeleninový salát, pro někoho pohanka nebo jáhly, pro mnohé to může být přirozené jídlo, které není zatěžkané chemií. Pod těmito dvěma slovy si prostě můžeme představit mnoho. V dnešním novoročním zamyšlení bych však chtěla jít ještě dále, k samé podstatě kvality potravin, se kterými se setkáváme a se kterými jsme se setkávali i v dřívějších dobách.
Vyrůstal jsem v čase papírových map, kdy ztratit se bylo tak jednoduché, že si to dnes málokdo dovede představit. Takovou mapu stačí pootočit a už si to vesele štrádujete úplně jiným směrem. Nemluvím o tom, když po několika hodinách jízdy zjistíte, že ji držíte vzhůru nohama.
Úvodní fotka mého dnešního blogu není z Bali ani Thajska, ale je z ájurvédského resortu v mé milované Indii. Opět po 3 letech jsem zpět a jsem šťastný jak blecha.
