Rozbaluji podložku a uvelebuji se v pohodlném sedu. Protahuji páteř, uvolňuji ramena a obličej. První nádech a výdech. Mořský vzduch vstupuje dovnitř a zvolna opouští moje tělo, jemný vánek si pohrává s mým oblečením, z pláže zaznívá šum vln, které se tříští o kameny. Naprostá nádhera.

Lekce začíná soustředěním na dech, ten můj volně plyne. Trochu mě sice začíná rušit vosa, která mi krouží kolem hlavy, ale předstírám, že mě nezajímá. Ona ale zcela drze ignoruje můj nezájem a sedá mi na ruku. Odháním ji. Sedá mi na ni znovu. Opět ji odeženu. Za chvíli je zpět. Otevírám jedno oko a oženu se po ní. Vosa mě obkrouží a sedne mi na druhou ruku. Otevírám i druhé oko. Vztekle ji odháním. Konečně si dala říct a já zavírám opět obě oči a směřuji zpět ke svému dechu. Najednou cítím prudké píchnutí. Otevírám obě oči. Mravenec zakousnutý do mého nártu. Cvrnknu do něj a zavírám oči. Začíná mě tlačit výstupek pod levou nohou. Zavrtím se. Pravá půlka se mi dostala do dolíku, jsem nějak nakřivo. Otevírám oči a posouvám podložku. Ocitám se v mírném kopečku, kde se nakláním vpřed. Začínám bojovat s gravitací. Pohodlí a uvolnění je to tam. Celé tělo je v napětí a snažím se vyrovnat nerovnosti povrchu. Tráva mě začíná nepříjemně píchat do lýtka a vrací se obtížná vosa. Takhle to jde celou lekci. Vůbec nevím, jestli dýchám, snažím se to nějak vytrpět do konce. Závěrečná šavásana je utrpením. Slunce zašlo, vánek se změnil v nepříjemný a pichlavý vítr, tráva protivně obtěžuje a svědí na pažích spočínající v ní. Něco mi leze po noze, už se ani nesnažím to odhánět. Vysvobozením je závěrečné Namasté.

Proč se mi tohle stalo? Tak moc jsem se těšil… Najednou jsem zapomněl kolik nádherných lekcí jógy jsem odcvičil, kolik radosti a uvolnění jsem při nich prožil. Přetrvávala jen vzpomínka na vosu, mravence a protivnou trávu.

Cestou z pláže se znovu vyhouplo slunce z mraků. Na cestu předem mnou svítilo slunce a moje kroky byly nějakým způsobem lehčí. Záda prohřívaly sluneční paprsky a na mé tváři se objevil spokojený úsměv. Všechno zlé je k něčemu dobré. Moje ranní představa dokonalé lekce sice vzala záhy za své, ale to mě přeci neodradí od cvičení jógy. Stejně jako v životě je to někdy dobré a někdy špatné, někdy nahoru a někdy dolů. A tak je to v pořádku.

Otočil jsem se a rozhlédl se po sluncem zalitém zálivu.

Dneska bude nádherný den.

• autor: Jakub Šamberger
• www.energystudio.cz
• foto: Shutterstock.com