čtvrtek 5. 12. 2024
Proč ona může a já se toho pečiva už x let nemůžu ani dotknout? Proč ona jídlo neřeší a já se musím v podstatě stále omezovat? Proč já se morduju ve fitku a jí stačí si sem tam zaběhat?
Námětem pro tento příspěvek se stal můj víkendový rozhovor s jednou známou.
Seděli jsme na oslavě přátel, kde bylo plno opravdu skvělého jídla od tataráku z jelena, přes různé paštičky s pečivem, až po různé krevety, řízky a pečivo. Zrovna jsem labužnicky jedla slaný větrník k tataráčku z lososa a z jelena a ona už to nevydržela a ptá se mě: "Já to vůbec nechápu, ty celý večer jíš, jíš pečivo a vypadáš TAKHLE"? Svěřila se mi, že celý život na pečivo v podstatě nemůže sáhnout, obzvláště večer, že má za sebou hubnutí a přibírání a nyní je ve fázi, kdy hodně zhubla a bojí se, že když začne jíst více, nebo trochu přirozeněji, než v nějakém omezovacím režimu, zase přibere. V podstatě je to typická situace, kterou zažívá mnoho žen (ať už na kafi, nebo ve skupině, na dovolené, na cvičení).
Pojďme se tedy na to podívat pod lupou. Proč jedna může a druhá nesmí? Co to je adaptivní termogeneze a jak tělo vyhodnocuje hladovění?
Za vším hledej metabolismus!
Stejně jako se říká v hovorově mluvě „Za vším hledej ženu!“ (mimochodem, tento výrok pochází z francouzštiny a použil ho ve svém díle Alexander Dumas), ve výživě často říkáme „Za vším hledej metabolismus!“ No a i v tomto případě to platí. Metabolismus člověka je nádherná a velmi složitá věc. Je ale také velmi křehký. Z evolučního hlediska je velmi chytrý a dokázal si vybudovat nejrůznější adaptace na vnější okolí. Tak, jak žijeme, a jak jíme v posledních sto letech, jsme ale nikdy moc nejedli a náš přístup k jídlu je velmi specifický. Metabolismus ale jedná stále na stejném principu, nám se to ale nelíbí.
Adaptivní termogeneze
V minulosti bylo zcela běžné, že se střídaly období hojnosti a období hladu. Nedobrovolné hladovění v moderní době vystřídaly dobrovolné a často šílené diety. Pokud jednou, dvakrát nebo i vícekrát v životě držíte nějakou dietu, díky které zhubnete relativně rychle hodně kilogramů, už vždycky si to váš metabolismus bude pamatovat. V období diety jste totiž byli v tzv. adaptivní termogenezi. Tělo je v šetřícím módu, při nižší hmotnosti spotřebovává méně energie a vyhodnocuje to jako stav, který musí vydržet (pud sebezáchovy těla). Jakmile se ale z doby nedostatku opět přikloníte zpět k původnímu režimu, nebo jen začnete prostě jíst mnohem více, tělo na to ihned zareaguje, zajásá a snaží se všechnu tu energii uložit. Protože co kdybyste zase začali blbnout s tou dietou? Všechna ta náhlá rychlá hubnutí jsou tělem takto vyhodnocována, proto lze tomuto joju (jojo efekt) zabránit pozvolným hubnutím, kdy ztrácíte kilogramy hlavně pohybem a v horizontu třeba alespoň roku a ne dvou či třech měsíců. Mimo tento základní proces samozřejmě hraje roli i věk, kdy se s rostoucím věkem metabolismus lehce zpomaluje a dochází k úbytku metabolicky aktivní svalové hmoty. Trochu genetika a v neposlední řadě i stres.
Zpět k naší otázce. Proč jedna může a druhá nesmí? Mezi časté scénáře právě platí výše zmíněné chování. Pokud žena dlouhodobě bojuje s váhou, drží diety a různé restrikce a proplouvá středním věkem tímto stylem, pak se to v pokročilejším věku okolo menoupazy vrátí dvojnásob. Jsou to přesně ty typy žen, které pak chodí 3x týdně do fitka, zoufají si, že cvičí, skoro nejí, ale žádný kilogram už nejde dolů. No a pak jsme tu my ženy, které mají zdravý vztah jídlu, nikdy nedržely drastické diety a zdravý životní styl postavený na zdravé výživě a pohybu je nám přirozený po většinu našeho života. Nemáme metabolismus zasažený a ani nijak zpomalený a v konečném důsledku je pro nás důležitý celkový denní příjem na úkor výdeje (pominu-li těhotenství apod.). Tak my si prostě večírek plný dobrého jídla můžeme užít, najíst se do syta a spokojenosti a druhý den se nehrozíme z čísla na váze, protože prostě není proč. Máme rádi dobré jídlo, nebojíme se dát zmrzlinu, dort, croissant, skleničku vína… ale umíme jíst dobře, pravidelně, vyváženě a spokojeně.
PS: Nikdy není pozdě na změnu!