Cestu rádža jógy (královské jógy) shrnul do osmi kroků, jejichž cílem je dosáhnout osvícení. Podívejme se na tato známá pravidla trochu netradičně – a sice skrze příběhy.
Každý národ přispívá ke světové civilizaci a kultuře něčím významným. V případě Indie je to její duchovnost ležící na obdivuhodném odkazu véd, sbírek transcendentálního vědění, jejichž pochopení hledal Buddha skrze starou a zároveň nadčasovou cestu neutrpení, po níž se vydal.
Každý z nás, ať už si to připouští či nikoliv, hledá ve svém bytí nějaký vyšší smysl. Poslední z principů proto obrací naši pozornost k univerzu, tedy k něčemu, co nás přesahuje.
Svádhjája nás vede k poznávání a poznání. To znamená jednak soustavné studium (původně zejména posvátných písem) vedoucí k novým poznatkům, ale také sebezkoumání.
Tento princip bývá vykládán jako vnější i vnitřní čistota. Souvisí také s úctou k sobě samému a vnitřní pravdivosti. Dlouhodobé popírání vlastních zásad nás totiž může dovést až k nechuti ze sebe samých.
Jakkoliv bývá tento princip zaměňován s askezí, týká se spíše vnitřní disciplíny, vůle a odhodlání. Je propojen se všemi ostatními principy a celkové vědomí smyslu posiluje vůlí a odhodláním.
Ke spokojenosti je třeba čisté svědomí. Víme-li, že jednáme v souladu s vnitřním přesvědčením a nejlépe, jak je v danou chvíli možné, víme také, že jsme udělali maximum pro svou spokojenost a vnitřní klid.
Lež má krátké nohy. I když si myslíme, že drobná lež nikomu neublíží, můžeme hodně zranit. Satja nás proto vede k životu v pravdě, nebo přesněji k vyhýbání se nepravdě.
Adept jógy by se však neměl nechat omezovat chybami, kterých se v minulosti dopustil, či si dokonce libovat ve vzpomínání na lepší časy. Soustředění na přítomný okamžik něco takového vylučuje.
Nic proti vášni jako takové; tento princip se však týká spíše zdrženlivosti a jednání s odstupem. Rozhodujeme se a neseme za důsledky svých činů zodpovědnost...
