Důležité je, že lhát bychom neměli ani ve svůj, ale také nikoho jiného, prospěch. Někdy se to zdá obtížné, protože ani pravda nebývá bezbolestná. Mnohem lepší pak je alespoň ohleduplně mlčet.

Rozlišování pravdy a lži má základy v útlém věku, kdy zkoušíme své hranice a možnosti. Rodiče často rychle prokouknou drobné lži svých dětí. Měli bychom si však uvědomit křehkou hranicí mezi trestem za lež a trestem za čin. Pokud se dítě naučí, že říkat pravdu se nevyplatí, bude se jen učit lhát lépe. Také není rozhodně dobrým příkladem, pokud si rodiče lžou navzájem.

Ve snaze o důslednost se musíme pokusit dojít ještě dál – nejen nezamlžovat a nepřikrášlovat pravdu, ale také nelhat sami sobě. Doporučení opět směřuje ke zdravému základu, k poctivosti k době samému. Týká se to i vlastní jógové praxe, kdy si stále uvědomujeme, že cvičením není třeba na nikoho dělat dojem a poctivost nejlépe uplatníme ve vztahu k sobě. Můžeme být také například velmi nešťastní v práci, kterou jsme získali přikrášlením svých předností a přitom na ni nestačíme. A podobně - máme vždy možnost volby, zda budeme vykonávat práci, která je pro nás z etických důvodů nepřijatelná.

Sama otázka pravdy je přitom náročná, jsme ovlivněni subjektivním pohledem na svět a můžeme jej posuzovat různě. Říkat (naši) pravdu za každou cenu nás ostatně může uvést do kolize s ostatními principy. Tou nejlepší cestou tak může být poctivost v úmyslech současně s citem pro situaci. I proto se doporučení týká nelhaní, nikoliv sdělování pravdy. Mluviti stříbro, mlčeti zlato.

• autor: Michaela Dombrovská
• foto: Shutterstock.com