Ne o jednom, ale hned o třech duchách Vánoc vypráví známá povídka stejně známého spisovatele Charlese Dickense. Ebenezer Scrooge je starý, zahořklý a zlobný boháč, kterého nezajímá nic než zisk a ze všeho nejvíce nenávidí Vánoce, které mu připadají směšné a hloupé, navíc nechápe, proč by měl svému zaměstnanci Bobu Cratchitovi platit den volna „jen“ kvůli tomu, že je Boží hod vánoční. O Štědrém večeru jej navštíví duch jeho zesnulého obchodního partnera Jacoba Marleyho, který za sebou vláčí dlouhý řetěz ukovaný z hříchů, jichž se dopustil za svého pozemského života. Ten Scrooge varuje před jeho sobeckým a zlobným způsobem života a poví mu, že jej během noci navštíví tři duchové – duch minulých, přítomných a budoucích Vánoc. Tak se skutečně stane a Scrooge si díky těmto duchům uvědomí, jak byl hloupý, nepřející a zaslepený – pomůže rodině svého písaře Boba, zasadí se o vyléčení jeho nemocného synka Timínka a stane se dobrým člověkem, který od té doby bude slavit Vánoce jako nikdo jiný.

Poselství, které změnilo pohled na Vánoce
I když Dickens napsal svou povídku již před stovkami let, v druhé polovině devatenáctého století (napsal ji za pouhých šest týdnů!), svou moudrost a aktuálnost neztrácí ani po tak dlouhé době. Příběh byl totiž vnímán nejen jako kritika industriálního kapitalismu 19. století, ale rovněž jako impuls, který v Británii a Americe po období pochmurnosti vrátil svátkům jejich hodnoty a veselí. Dickens nahlížel na Vánoce především jako na rodinnou oslavu velkorysosti, lásky a sounáležitosti, důraz přitom kladl na rodinu, soucit, pochopení, toleranci a dobrou vůli. Je známo, že Vánoční koleda již od počátku významně ovlivňovala myšlení svých čtenářů – dojemný je například reálný příběh o bostonském továrníkovi, který byl, poté co knihu na Štědrý večer přečetl, natolik pohnut, že na Boží hod svou továrnu zavřel a všem zaměstnancům poslal krocana! Podobně jako Ebenezer Scrooge poslal na Boží hod velkého krocana rodině Boba Cratchita – aby se malý Timínek pořádně najedl a zesílil.

Význam a potřeba naděje
Řada historiků se shoduje na tom, že svou představou Vánoc Dickens do velké míry ovlivnil způsob, jímž se svátky v naší západní kultuře slaví. Jedná se například o aspekty, jako jsou rodinná setkání, sváteční jídlo, pití, tanec, různé hry a především všudypřítomná láska a vstřícnost. A kromě toho všeho z Dickensova vyprávění vystupuje ještě něco, co k jeho povídce do dnešních dní přitahuje bezpočet čtenářů, něco, co s duchem a významem Vánoc souvisí stejně jako láska a vstřícnost, něco, co všichni ve svém životě potřebujeme – totiž naděje. Naděje, že když se rozhodneme, že se svým chybám postavíme čelem a poučíme se z nich, můžeme se stát lepším člověkem a dokázat ohromné věci pro blaho své, ostatních i celého světa. Naděje, že může být dobře navzdory tomu, jak černě celá situace momentálně vypadá. Protože jak říkal moudrý Albus Brumbál, ředitel Bradavické školy čar a kouzel, „štěstí lze najít i v té nejtemnější době, nezapomeneme-li, že je světlo“.

Lásku a naději nosíme uvnitř sebe
A naděje je právě oním světlem, stejně jako láska, a obojí nosí každý z nás uvnitř sebe. Jde jen o to se podívat, uvidět je, rozsvítit a pečovat o ně, aby už nikdy nezhasly. Podobně jako to s pomocí duchů udělal Ebenezer Scrooge. Pomoci nám s tím může jóga. Užijme si krásné Vánoce plné lásky a naděje, které ve svých životech potřebujeme jako sůl! Pokud budeme věřit v sílu lásky a naděje, je úplně jasné, že nejen Vánoce, ale celé naše životy se stanou časem, kdy se plní přání a dějí se zázraky. Na Vánocích je krásné, že si to můžeme každoročně společně připomenout.

• autorka: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com