O životě 11. 05. 2021 PDF Tisk

Jak ustát rozvolňování?

Poslední dny otevřely otázku rozvolňování protikoronavirových restrikcí. Většinou se na něj těšíme, u úzkostlivých jedinců něco takového ale může vzbudit obavy – nechce se jim z jejich „ulity“, cítí tlak a napadá je spousta otázek: Zda se začít vídat s lidmi, zda je to bezpečné, zda to po dlouhé izolaci zvládnou? Jak najít zlatý střed, jak s tím pomůže jóga, jak bojovat s úzkostí?

Jak ustát rozvolňování?

Čísla nakažených koronavirem klesají, stejně jako počty hospitalizovaných v nemocnicích. Ačkoliv situace má ještě daleko k ideálu, zdá se, že epidemie stagnuje a připravuje se na zvolňování. Prvotní rozvolňování je konečně tady! Jenže ani to nemusí být po dlouhém lockdownu snadné. V čem, proč a jak s tím může pomoci jóga?

Něco, co tu ještě nebylo
Koronavirus se v posledních měsících stal snad nejčastějším tématem hovoru (v současné době mu silně konkuruje snad jen kauza s výbuchem ve Vrběticích): opanoval naše mysli, naše každodenní životy, naše radosti, strachy, obavy. Řada lidí se kvůli němu ocitla bez práce, mnoha jedincům se život téměř z minuty na minutu převrátil doslova vzhůru nohama. Před rokem a půl by nás zřejmě nenapadlo, jak radikálně se náš život může v poměrně rychlém sledu událostí změnit. Koronavirus nastolil zcela novou realitu, která se naprosto liší od toho, na co jsme byli zvyklí.

Vůle k přežití je ohromná
Říká se, že člověk se nakonec přizpůsobí všemu. Lidé se přizpůsobili i podmínkám panujícím v koncentračních táborech, táborech smrti, jak o tom mluví známý židovský neurolog a psychiatr Viktor Emanuel (někde Emil) Frankl, který sám holokaust přežil. Vůle k přežití je ohromná a my lidé víme, že chceme-li přežít, musíme se adaptovat, musíme se naučit hrát podle pravidel, které život nastaví. Řada myslitelů také již od antiky tvrdí, i když každý svým jazykem, svými pojmy, svými slovy, že každý člověk si vytváří vlastní realitu. A tak si i v realitě, která je pro nás neúnosná, vytvoříme tu svou, která nám umožní existovat v něčem, co by pro nás jinak bylo nemyslitelné.

Člověk se nakonec přizpůsobí všemu
Hovoří se sice o „přizpůsobení se“, ale každý se přizpůsobuje jinak, po svém: někdo se smíří a rezignuje; jiný koná, co je potřeba konat, ale v jeho nitru plane žár, který mu nedovolí adaptovat se na situaci a pudí jej k tomu vymýšlet a přemýšlet, jak by se dala vyřešit; další protestují, bojují a odmítají přijmout fakt, že se věci tak změnily, přesto si nedovolí zcela porušovat některá základní opatření, protože by jim hrozily sankce, jež by je položily na lopatky, nebo proto, že jim to nedovoluje jejich morální zázemí. Mluvíme přitom pořád o kontextu koronaviru.

Každý vytváří svou vlastní realitu
V rámci „toho svého přizpůsobení se“ si každý člověk vytváří i svou vlastní „koronavirovou realitu“: někdo nedbá obecně platných doporučení a stýká se s každým, s kým se mu zachce, a nikterak se ve svých aktivitách neomezuje; jiný se ze strachu z nemoci zavírá doma a domov vnímá jako jediné bezpečné území; další nechce ohrozit své blízké, a proto se dobrovolně izoluje a obává se s nimi znovu vidět, aby jim případnou nákazou neublížil. Řada jedinců se také vlivem koronaviru ocitla doma na home office s tím, že do práce docházeli v různých rotačních a směnových režimech nebo vůbec. Pro všechny jmenované přístupy může být rozvolňování dalším zásahem (a pro některé velmi tvrdým) do reality, kterou poslední měsíce pracně budovali, aby to, co je potkalo, ustáli.

Zvyk je železná košile
Vracíme se zase na začátek – člověk se přizpůsobí všemu, člověk si dokáže zvyknout na vše, a i když zvyky mají celou řadu předností, říká se také, a zřejmě ne zcela neopodstatněně, že jsou železnou košilí. Tak moc jsme se snažili na koronavirus adaptovat, že jsme si svou vlastní realitu, svou vlastní bezpečnou ulitu, vytvořili tak neprostupně a nepropustně, že je nám v ní vlastně nakonec docela dobře: stala se naší komfortní zónou, místem, které je známé, blízké a bezpečné. Takže je jasné, že ten velký svět, který leží za jejími hranicemi, se všemi lidmi, spěchem, povinnostmi a vším dalším se najednou z této perspektivy může jevit cizí a děsivý.

V souladu se sebou, s ahinsou i satjou
A právě v této chvíli může pomoci jóga, která nám ukazuje, že pilíř světla a naděje, ten, který nám umožňuje všechno zvládat a kráčet životem s hlavou vztyčenou, je uvnitř nás a že nám ho nikdo nevezme ani nezhasne, pokud to sami nedovolíme. Pokud se bojíme toho, co přijde POTOM, pokud nevíme, co máme odpovídat těm, kteří se s námi chtějí začít vídat, pokud si nejsme jistí tempem, které nastavuje společnost, zavřeme oči, zaměřme pozornost na dech a hledejme odpověď uvnitř sebe. Vzpomeňme si na jamu a nijamu, vzpomeňme si na ahinsu a satju a konejme v souladu s nimi, v souladu se sebou. S takovým přístupem nemůžeme nikdy šlápnout vedle.

  • autorka: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com

Objednat předplatné