Není žádným tajemstvím, že tendence hodnotit ostatní je v člověku silně zakořeněna: často posuzujeme i sami sebe – své myšlenky, zdání a pocity – a poté sami sebe soudíme za to, že takové pocity máme. Úplně stejně posuzujeme i ostatní – jejich rozhodnutí, zkušenosti, chování… Zkrátka neustále analyzujeme a kritizujeme všechno a všechny, včetně sebe sama. Co je na tom vlastně špatného? Souzení nás zaslepuje a znemožňuje praktikovat první jamu, ahinsu, která znamená neubližování. Odsuzování nám znemožňuje otevřít své nitro lásce. Kdo soudí, ubližuje sobě i ostatním. Kdo odsuzuje, nemá rád sám sebe.

Hodnocením druhých zavíráme oči před realitou
Jógová praxe učí vytvoření nadhledu, který nám umožňuje nahlédnout na sebe i na svět bez hodnocení. To je velmi těžké, vytrvalost se ale vyplácí, protože nás zbavuje oparu, jímž hodnocení zamlžuje náš zrak: dovoluje nám vidět jen to, co chceme vidět, a ne to, co ve skutečnosti existuje. Hodnocení nám znemožňuje poznat lidi takové, jací jsou, což platí o celém světě a v neposlední řadě i o nás samých. Ostatní totiž soudíme podle vlastních morálních hodnot a tak si zavíráme dveře před tím nahlédnout, jací skutečně jsou – vlastně jim ani nedáme šanci, aby nám to ukázali, protože všechno, co řeknou, dáváme předem do určité šablony. A do stejné šablony vkládáme i vlastní pohnutky, myšlenky, pocity i činy. Stresuje nás to a tísní.

Strach jako příčina souzení
To všechno má vlastně docela jednoduchou příčinu. A tou je strach. Souzení je naším ochranným mechanismem, díky němuž se nemusíme zabývat neznámem. Když o něčem nemáme dostatek informací, je lidskou přirozeností se toho bát, místo abychom si o tom zjistili více. Co je známé, je bezpečné a přívětivé, z neznámého a cizího ale většinou máme strach. Tím, že si druhé nevědomky značkujeme vlastními nálepkami a podle nich je škatulkujeme, tak vlastně chráníme sami sebe před strachem z neznáma. Z neznáma, jehož největší část sídlí v nás samých, a strachem z ní posilujeme i strach ze světa. Nesoudíme ze špatného úmyslu, je to kvůli vrozené averzi k čemukoliv cizímu.

Místo obav zdravá zvědavost
Instinkt souzení je v člověku hluboce zakořeněn. Jak se ale zbavit takových nevědomých reakcí? Jedině vědomou akcí, vědomým rozhodnutím, s nímž může pomoci jógová praxe. Jednou z nejsilnějších zbraní je také vzdělávání a studium: zjistit, jaké zdroje jsou k dispozici, studovat je a především klást otázky – sobě i ostatním. Poznávat sebe i svět skrze dialog, konverzaci. O výuce formou dialogu mluvil už antický filozof Sokrates. Právě vzdělání a kladení otázek dokáže proměnit strach z neznámého ve zdravou zvědavost, se kterou se už dá docela pěkně pracovat. Stačí se podívat na děti.

Tolerance plodí lásku
Až tedy příště budeme mít tendenci někoho odsoudit třeba za to, že se na nás ve frontě moc tlačí, místo toho, abychom se uzavřeli do své ulity, naštvali se na něj i na celý svět a potom i na sebe, že se kvůli takové hlouposti vztekáme, se ho raději zeptejme, proč to dělá. Buďme tolerantní k sobě, milujme se i se svými chybami a díky tomu se naučíme být tolerantní i ke světu. Život pro nás bude mnohem jednodušší, svobodnější a láskyplnější.

Krásný první máj!

• autorka: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com