Dělám jógu a to je děsně vážná věc

V rámci letní literární výzvy jste nám zasílali své příspěvky na téma Má cesta k józe. S nastupujícím podzimem ty nejzajímavější z nich uveřejníme.

Vibrace života

Žít, nebo raději nežít? Také jste si někdy položili tuto otázku? Občas pod závalem toho všeho starého interního harampádí, i aktuálního vnějšího, možná pochybujeme, jestli to vše, co děláme, jak žijeme, že vůbec existujeme, má smysl.

Kouzlo hojnosti

Sem tam člověk vyleze na kopec, zdolá vrchol, zadýchá se, posune své možnosti… Mít cíle je fajn. Jen není asi potřeba zvládnout hnedle všechny vrcholy – ať už na horách, materiální nebo duchovní. Pokud si dovolíme chvilku spočinutí cestou, rozhlédneme se kolem, možná uvidíme všude ty borůvky, maliny, ostružiny… Prostě hojnost.

Reportáž: Yogafest Zlín 2019

Reportáž Evy Učňové z Yogafest Zlín, který proběhl na začátku března.

Láska-vost

Laskavost sama k sobě. Že by od slova láska? O sebelásce a přijímání už řeč byla. V tomto směru ledasjaký led byl narušen, třeba i roztál a kry se daly do pohybu a celkem se radují z globálního oteplování srdce. Pomaloučku, polehoučku. Sem tam s pomocí plamenometu, jak už to u ohnivých znamení bývá…

Čilá imperfekce

Chci, chci, chci. Být perfektní. Nejlepší, nejúžasnější. Nejlépe ve všem. Světice křížená s Xenou, a trochu té Catwoman, a možná ještě špetka nějaké další super ženy. Jo, jo, je tam. Něco ve mně, co vážně věří, že tohle jde...

Tak už si konečně užívej!

Před několika lety jsem podnikla v rámci přibližování se k neznámému společný cyklo-výlet se svou mámou. Naložily jsme kola do auta, odjely za Prahu a celý den se vozily krásnou přírodou....

Přirozeně, (ne)musím aneb Indiblog 2014

Pokud jsem si kdysi myslela, že tím, že jsem obrátila svou manažerskou kariéru naruby, opustila mezinárodní potravinářský byznys a před pár lety se částečně odstěhovala do Indie, končí veškerý přísun stresu a už to bude jen (osvícená) pohodička, tak jsem byla asi trochu mimo realitu...

Krmení chrámu

Stojím u pultíku jednoho z bister v pražských Dejvicích, kam jsem se přestěhovala na poslední dva měsíce, než opět odfrčím do Asie. Obsluhují tu dvě slečny v červených zástěrkách. Jsou dvě, ale vlastně jen jedna, protože ta druhá tam tak nějak není. Jako by tam její duše nebyla...