úterý 3. 12. 2024
Podle indické mytologie byl Vírabhadra velký bojovník a hrdina – i proto se objevuje dvojí překlad ze sanskrtu, kdy se poloze říká bojovník i hrdina. V józe se praktikují tři fáze polohy bojovníka (hrdiny) a všechny jsou namáhavé. Podporují vnitřní sílu a odhodlání, posilují celé tělo.
Samotný význam termínu „jóga“ hovoří o uvedení do jednoty a harmonie. V praxi jógy jde o prolínání protikladů a dosažení jednotky těla a mysli kombinací úsilí a odevzdání. V mnoha jógových textech se píše o tom, že jóga omezuje změny a výkyvy mysli, praktikující se snaží zklidňovat svou mysl a protahovat tělo kombinací vytrvalosti a nepřipoutanosti neboli neulpívání. To umožňuje zakusit vnitřní zklidňování, jakousi transformaci, a spojení.
Možná, že je denně činíme nevědomky. A přitom právě ony se velkou měrou podílejí na tom, že je nám uvnitř dobře. Protože v onu danou chvíli je činíme vědomě – prožíváme je, koncentrujeme se na ně, jsme v nich plně ponořeni. Dávají nám pocit bezpečí, jistoty, představují přístav, do něhož se můžeme z rozbouřených vod každodenního života vracet. Čím by byla každodennost bez rituálů?
Proč prožívat myšlenku ega, že je stále potřeba se zlepšovat a být lepší, protaženější a silnější, když už na určité úrovni vše funguje.
Možná jste do nového roku vstoupili s nějakými předsevzetími. My lidi to tak často děláváme, i když podvědomě tušíme, že to nemusí dopadnout a možná i víme, že je nedodržíme.
Je druhý měsíc nového roku a ruku na srdce - jak jste na tom s plněním předsevzetí vy?
Filosofie jógy se opírá o důležitý ideový pilíř nebo tezi, která říká: Vše je energie. Energie nepodléhá zániku, neustále se mění. Má různé formy a kvality projevu či latence (nezjevného působení). Platí to pro energii těla, dechu, mysli i „esence“ (átman)....
Meditace se nemusí odehrávat jen v poloze padmásany, kterou zaujmeme v tiché, klidné a dobře vyvětrané místnosti. Například meditaci vděčnosti můžeme praktikovat kdykoliv a kdekoliv. A nepotřebujeme k tomu nic víc než vlastní odhodlání a vědomé rozhodnutí, že se jí chceme věnovat.
Většina z nás má Vánoce spojené především s dětstvím. Vzpomínáme, jak maminka začala s pečením cukroví, jak jsme chtěli pomáhat, ale spíše jsme překáželi. Domovem se nesla vůně skořice, vanilky, rumu a pomerančů. V oknech se postupně rozsvěcela světýlka, kolem nás přibývala vánoční výzdoba a vrcholem byl Štědrý večer, kdy se konečně rozsvítil vánoční stromek a pod ním jsme objevili hromadu dárků.
Tělo je pro nás důkaz hmoty, dech a vnitřní proudění ukazují jemnosti našeho bytí - a něco uvnitř, co hovoří a my to občas slyšíme, oznamuje, že je ještě něco víc než pouhé tělo a dech, které jsou každodenně přítomné v životě.
Jak pravil Svámí Šivánanda: „Mysl je to, co člověka činí otrokem; a znovu ta stejná mysl je to, co ho osvobozuje.“ Nelze tedy stoprocentně stres označit za špatný, občas ho ve zdravé míře potřebujeme. Určitě jste více nežtisíckrát slyšeli o poplachové reakci v těle, „boj, nebo útěk“. Co si vlastně pod tím představit?
