V jógové tradici se mála obvykle drží mezi palcem a prostředníčkem pravé ruky (i když samozřejmě existují i jiné způsoby v závislosti na tradici). S každou v duchu nebo nahlas recitovanou mantrou při vědomé meditační praxi posuneme palcem jeden korálek na své mále. Postupně tak projdeme všechny korálky, až přijde na řadu poslední, kterému se říká „guru korálek“. Ten poznáme velmi jednoduše, protože je větší nebo má jiný tvar než ostatní. Guru korálek necháme být, otočíme málu a posouváme korálky zase nazpátek. Mála pomáhá meditujícímu stvrdit vše, co díky opakovanému recitování mantry vytvořil. Současně vede ke zbavení se negativního myšlení a podpoře myšlenek, které jsou mnohem užitečnější a směřují k čistšímu stavu mysli.

Mála, jež nemá začátek ani konec, je také symbolem nekonečna. Když Ardžuna v Bhagavadgítě truchlí, protože má bojovat proti svým příbuzným, jejichž smrt je nevyhnutelná, velký Kršna jej učí o věčné povaze duše. Pro duši neexistuje žádný začátek ani konec. Ti, kdo si myslí, že duše umírá společně s tělem, jsou zmateni a chyceni do pasti iluze, kterou vytváří naše mysl. Máme tendenci přemýšlet lineárně. Všechno v našem životě má začátek a konec. Jako důsledek cítíme neustálý tlak času. Ale když se posuneme k duchovnějšímu pochopení času, můžeme zahlédnout, že skutečnost je spíše cyklická a stejně jako mála bez konce a začátku.

Tak jako vždycky i dnes si v souvislosti s málou povíme příběh z indické mytologie. Vypráví o svatém muži jménem Haridás, který odříkával mantru oslavující Kršnu 300 000krát každý den počítaje korálky na své mále. Odříkávání jména jednoho z bohů skýtá velké benefity – vymazává naše samskáry (negativní vzorce v mysli) a přispívá k uvědomění si nekonečné podstaty naší duše. Jelikož mantry vznikly mimo čas a prostor, jejich zvuková vibrace přináší dotyk čistého vědomí. Stalo se, že panovník, na jehož území Haridás žil, cítil opovržení ke všemu duchovnímu. Po dlouhý čas se pokoušel vymyslet plán, jak Haridáse nachytat a dokázat, že není nijak duchovně pokročilý, že je jen podvodník. Nakonec na to přišel. Nechal k sobě zavolat místní prostitutku a poručil jí: „Běž a sveď tohoto takzvaného svatého muže. Složil sliby asketizmu, ale já věřím, že tvému kouzlu rozhodně neodolá. Až ho svedeš, všichni uvidí, že je jenom podvodníkem, a místní lidé už ho nebudou obdivovat a klanět se mu. Pak si bude muset najít práci a konečně mi začne platit daně.“

Dalšího dne odešla krásná dívka za světcem. Poprosila ho, zda s ním může pohovořit, a on souhlasil, ale požádal ji, ať počká, protože se zavázal k tomu, že každý den, dříve než přijme ty, kdo s ním potřebují promluvit, odříká daný počet opakování Kršnovy mantry. Dívka se posadila u Haridásových nohou, čekala a poslouchala. Po několika hodinách se ale cítila unavená, a tak odešla domů vyspat se s tím, že se vrátí další den a zkusí to znovu. Další den se ale opakovalo to stejné. Haridás ji požádal, aby počkala, až dokončí všechna opakování své mantry. Trvalo to mnoho hodin a prostitutka byla zase příliš unavena. Po několika navlas stejných dnech se stalo něco zvláštního. Zatímco dívka poslouchala světce, jak odříkává mantry, něco se proměnilo v její duši. Dává to smysl, protože když posloucháme někoho, kdo odříkává mantru a má velké hluboké duchovní uvědomění, přenáší se na nás jeho duchovní síla. Nakonec byla dívka tak pohlcená posloucháním posvátných jmen, že ztratila veškerou touhu Haridáse svést a přijala ho jako svého učitele.

Když se posadíme do pozice zvané málásana, přijímáme pozvání k tomu, abychom se uvolnili. Bez začátku a bez konce. Můžeme si tak uvědomit, že naše praxe také nutně nemusí mít začátek ani konec, ale může to být kontinuální proces, který prochází celým naším životem. Každou jeho hodinou, minutou a vteřinou. Bez ohledu na to, zda provádíme určité ásany nebo jsme zrovna na podložce či meditačním polštáři. Mimo ně je ta naše jógová praxe často výrazně zajímavější. V tomhle momentě si můžeme uvědomit, že praxe může být, a taky je, v jednotě se svým cílem. Být ve stavu jógy.

Provedení pozice

1. Postavte se do stoje rozkročného a pokrčte kolena.
2. Jděte jen tak hluboko, jak vám dovolí kyčle, kolena, kotníky a záda, abyste nepociťovali bolest.
3. Experimentujte se vzdáleností mezi chodidly a s jejich směrem, každé tělo je jiné a vyžaduje trochu jiné uchopení pozice.
4. Vždy mějte aktivní klenby chodidel a dobrou oporu palce, malíkové hrany a paty.

• Kateřina Hilerová
• www.studiosedmenebe.cz
• foto: Honza Horák