Čerstvý vzduch obklopující nás venku napomáhá k okysličení mozku i celého těla. To nejen, že zlepšuje náladu a zefektivňuje důsledky hlubokého vědomého dýchání, kromě toho dochází i k podpoře krevního oběhu. Vědomé spojení s pradávnou matičkou přírodou dává zakusit přirozenost prostředí, z něhož jsme vzešli a do něhož se také navrátíme, skrze tyto prožitky dochází rovněž k napojení na vlastní nitro, cvičení koncentrace, klidu a vyrovnanosti.

Jak si praxe nenechat zkazit

Aby vše výše popisované mohlo nastat, musíme to nejprve umožnit. Paradoxně ono umožnění nespočívá v nastolení ideálních podmínek, ale v uvědomění si a v přijetí skutečnosti, že nic a nikdy nebylo, není a nebude ideální. Ideálnost je svazující, uzavírá naše myšlení do pevně daných šablon, které jej omezují, bere nám svobodu a volnost a produkuje očekávání, jejichž nenaplnění je následováno nástupem zklamání, frustrací a smutku, hněvu či vzteku. Jógovým receptem na spokojenost je tak neočekávat, ale přijímat.

Proč neočekávat a neulpívat

Modelový příklad z praxe jistě každý na vlastní kůži nejednou zakusil. V mysli si vybájíte, jak nádherná bude ranní venkovní praxe. Přivstanete si, budete se cítit svěže a odpočatě, na tváři vás hned po probuzení bude laskat slunko. Tráva přijme vaši podložku jako měkoučká peřinka, navzdory tomu nebudete po vstoupení na ni pociťovat diskomfort, protože vám poskytne pevné a stabilní prostředí. Připravíte si nový komplet na cvičení jógy, nemůžete se dočkat, až ráno vstanete a obléknete legíny slazené se stylovým topem. Jen co ale ráno otevřete oči, shledáte, že všechno je jinak. Slunko se přes mraky nedostane ven, je zataženo, fouká vítr a země nese známky nočního deště – je lehce kluzká a připomínku toho si odnesete na svých nových legínách, kterými líbáte bláto poté, co omylem přešlápnete vedle podložky. Jste otrávení a naštvaní na celý svět.

Na čem záleží a na čem ne

Nic z toho by se nestalo, kdybyste si v mysli nevytvořili perfektní konstrukt představy, jak bude vaše praxe vypadat. Pokud byste to neudělali, neočekávali byste, že všechno dopadne, jak jste si vysnili, a nebyli byste frustrovaní z toho, že věci nejdou podle plánu. Winston Churchill řekl, že nezáleží na tom, zda se nám líbí nebo nelíbí, jak se věci mají, záleží na tom, co s tím uděláme. Jóga radí přijímat a radovat se z toho, co je: Pokud je zataženo, můžeme být rádi, že neprší a že vůbec můžeme vyrazit ven. Pokud je vlhko, můžeme mít radost, že půda dostane vláhu. Někdy je nutné plány přehodnotit – nepraktikovat venku, ale uvnitř, když k tomu nejsou podmínky. Proto je dobré neočekávat a na oněch očekáváních neulpívat. To je základ pro příjemný prožitek z venkovní praxe.

Jak si praxi venku užít

Pamatujme tedy na to, že zatímco domácí podmínky většinou uzpůsobit můžeme, v přírodě jsme my těmi, kteří se přizpůsobují. Počítejme proto s tím, že povrch nebude tak rovný a stabilní jako podlaha nebo koberec; že možná bude foukat vítr nebo kapat déšť; že slunko, jež nám bude svítit do tváře, možná začne být příliš intenzivní a tím pádem protivné; že ptáci budou zpívat poněkud hlasitě, což nám ztíží koncentraci; že nás občas polechtá přelezením nějaký hmyz. Příroda je příroda, žije vlastním životem, a když to přijmeme, můžeme se od ní mnohému naučit. V opačném případě budeme popírat sebe sama a budovat ve vlastním nitru disharmonii vedoucí k frustraci. A to určitě nikdo z nás nechce.

• autorka: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com