úterý 3. 12. 2024
Tímto článkem bychom vás rádi pozvali k poslechu další epizody podcastu Jóga on Air. Naším hostem byl tentokrát Dušan Štraus – výtvarník, fotograf a podnikatel, který strávil více než 23 let v sektě Srí Chinmoye.
Úplněk je ten správný čas pro očistu - nejenom fyzickou a mentální, ale také prostoru, ve kterém člověk žije, kde se pohybuje, místa, se střídá hodně lidí - jako je např. jógové studio.
Poslední, šestou šatkarmou je nétí. Nétí je proces čistění nosních dutin pomocí slané vody (džala nétí) nebo gumové hadičky (sútra nétí). Vzduch, který dýcháme, není připraven pro přímý vstup do plic. Je obvykle příliš studený a plný nečistot. Funkcí nosu je tedy připravit vzduch v dostatečné kvalitě pro vstup do našich plic.
Proč prožívat myšlenku ega, že je stále potřeba se zlepšovat a být lepší, protaženější a silnější, když už na určité úrovni vše funguje.
Moji rodiče přijeli na návštěvu k nám do Indie, ostatně jako každým rokem před covidem. Marně jsem se snažila mému tátovi zprostředkovat pocit odpočinku. “Já odpočívám při práci,” pravil zatvrzele. A jelikož jsme zrovna dodělávali rekonstrukci jednoho domu, jeho představa odpočinku mi přišla vcelku vhod.
Ke svátkům se hodí přání a přát si..."Přeji si být zdravý, bohatý a šťastný. A kdyby to prostřední náhodou nevyšlo? Tak to změním na veselý", dodává ve svém blogu LEHKOST BYTÍ, Jakub Šamberger.
Emoce, prožitky, zkušenosti, přátelství, slunce, voda, neznáme i známé, jóga, jóga, jóga v různých podobách a na různých místech...to jsou jógové dovolené, tvz. retreaty. Jak vypadá v praxi? Podívejte se na Bali a Jávu.
Za život se setkáme se spoustou výzev, se kterými se každý musíme vypořádat svým způsobem. Děláme to tak, jak nejlépe dovedeme. Někdo je opatrný, jiný taktizuje, další jde do všeho po hlavě. Mnohé závisí na tom, co si v sobě neseme ve vínku od narození, takový mix obou našich rodičů.
Začal říjen a zatímco září se většinou nese v duchu nových začátků a babího léta, říjen už je znamením opravdového podzimu, tmavých večerů a spadaného listí na cestách.
Něco tam chrastí… to není rumbakoule… Brácha, sypej dál. Pokračuji v sypání malým otvorem, který můj bratr vyvrtal vrtačkou, a pozoruji, jak se vykopaný důlek postupně zaplňuje světle šedým popelem. Čekali jsme na tu chvíli rok a půl. Nebyl na vině covid. Bylo jen potřeba udělat mnoho kroků, než jsme se mohli všichni sejít pod tisem, v nejzastrčenějším rohu zahrady.
