Jeden z častých omylů je zaměňování pránájámy s dýcháním. Nejedná se o totožnost. Pránájáma je řízení energie v těle a právě k tomu se využívají nejrůznější dechové techniky, jejichž systém má jóga propracovaný. Tyto techniky ovlivňují různé oblasti těla a tím i specifické typy energií.

V rámci běžných lekcí jógy je pránájnáma praktikována okrajově. V šedesáti minutové lekci na ni není dostatek času a tak se veřejné lekce věnují především učení se vědomému dechu a jeho rozvoji. Na začátku lekce výuka dýchání (příprava na cvičení ásan) a na konci (před závěrečnou šavásanou) je vhodné čas věnovanat pránájámě (jednoduchá varianta dechové techniky a s regulace energie ve různých částech organismuní).

Cílem pránájámy je otočení toku energie apány směrem nahoru ve směru prány a spojení energii v šušumna nádí. Hlubším cílem pránájámy je změna prastarých vzorců podmíněného chování. Jejich směr je od animálního, přes lidské, k božskému cítění, a proto je třeba vědomého dýchání a otočení pozornosti k dechu. Při tomto vědomém procesu dochází k velkému střetu prodloužené míchy a mozkové kúry, ze které pramení celý proces transformace. Automatické dýchání využívá instinktivní mozek (autonomní), ale řízení dechu je vědomá činnost. Mozek je plastický a v rámci cílených zásahů do jeho funkcí pomocí pozornosti (jak dech, tak učení se pohybu) se celý mozek vědomým dechem mění.

Vědomě tedy děláme něco, co jde proti instinktům. Zastavujeme se v podivných pozicích, zastavujeme dech, oddělujeme mysl od smyslového vnímání, ale tím, že to děláme vědomě, (mozková kúra) se propojuje s instinktivním mozkem a ty vazby – impuls a reakce se zmírňují. Tuto reakci můžeme tedy měnit. V momentě emoce (vztek) člověk naučeně reaguje, což už x životů používá. Když se dokážu zastavit, uvědomit si to, můžu to změnit. Pránájáma jde proti prastarým vzorcům. Ty jsou uloženy hluboko v mozku a pránájámou dochází k proměně mozku.  

Nejenom kyslík a oxid uhličitý

Dýchání přináší tělu kyslík a odvádí "zplodiny" metabolismu (oxid uhličitý a další plyny). Dýchání v rytmu, využívání plnosti nádechu a výdechu a změny poměrů mezi nádechem a výdechem jsou tréninkem pro náročnější práci, a to pro pránájámu. Podle Pataňdžaliho je pránájáma regulace dechu: "II, 49 „…Pak následuje vědomá regulace dechu."

„Pak“ znamená po ásanách, které připravují (uvolňují) tělo a organismus pro práci s energií. Pránájámu tvoří čtyři společníci: nádech, zástava dechu po nádechu, výdech a zástava dechu po výdechu. To vše se děje v určitých poměrech a cyklech. Vede to k tomu, že se získaným časem dochází ke kvalitnějšímu základnímu vnějšímu dýchání (výměna plynů mezi plícemi a krví) a vnitřnímu dýchání, tzv. buněčnému, ve kterém dochází k dodání energie i těm nevzdálenějším buňkám v organismu (výměna plynů mezi krví a konečnými příjemci - buňkami). Pránájáma nabíjí tělo energií, podporuje imunitu organismu a současně při jejím praktikování dochází k hluboké koncentraci, která pomáhá v zastavení změn v mysli. Je to neustálý koloběh a propojenost technik jógy a stojí za to jim věnovat čas.

Pránájámou dochází k očistě na úrovni energetické, mentální i fyzické. S ní nastavujeme stav mysli a její vázbu na smyslech. To vše vede k celkové transformaci...to je jóga. 

• autor: Václav Krejčík
• www.vaclavkrejcik.cz
• více o samotné praxi zde
• foto: Shutterstock.com