čtvrtek 15. 10. 2026
BLESKOVĚ
Pránájáma je zaměřená na práci s energií, trénink dechových technik, které v určitých oblastech těla podporují proudění specifických typů energie a samozřejmě, stejně jako celý systém jógy - na očistu prastarých vzorců podmíněného chování fungování.
Jedním z častých omylů je zaměňování pránájámy s pouhým dýcháním. Nejde však o totéž. Pránájáma je řízení energie v těle a právě k tomu jóga využívá široké spektrum dechových technik, které má propracované do uceleného systému. Tyto techniky působí na různé oblasti těla, a tím i na specifické kvality energie.
V rámci běžných lekcí jógy je pránájáma praktikována spíše okrajově. V šedesátiminutové lekci na ni obvykle není dostatek prostoru, a proto se veřejné lekce zaměřují především na rozvoj vědomého dechu. Na začátku lekce se dech používá jako příprava na praxi ásan, na konci – před závěrečnou šavásanou – je vhodné věnovat krátký čas pránájámě ve formě jednoduchých dechových technik pracujících s regulací energie.
Jedním z cílů pránájámy je obrácení toku energie apány směrem vzhůru, ve směru prány, a jejich propojení v šušumna nádí. Jejím hlubším smyslem je však proměna prastarých vzorců podmíněného chování. Tyto vzorce směřují od animální úrovně přes lidskou až k božskému cítění, a proto je nezbytné vědomé dýchání a obrácení pozornosti k dechu. V tomto procesu dochází ke „střetu“ prodloužené míchy a mozkové kůry, z něhož vychází celý transformační proces. Automatické dýchání je řízeno instinktivním, autonomním mozkem, zatímco vědomé řízení dechu je činností záměrnou. Mozek je plastický a prostřednictvím cílené pozornosti – ať už skrze dech nebo učení se pohybu – se vědomou prací postupně proměňuje.
Vědomě tedy děláme něco, co jde proti instinktům. Setrváváme v nezvyklých pozicích, zastavujeme dech, oddělujeme mysl od smyslového vnímání. Tím, že to činíme vědomě, se však propojujeme s instinktivním mozkem a vazby mezi impulzem a reakcí se začínají měnit. Reakci lze proměnit pouze ve chvíli, kdy jsme si jí vědomi. V emočně vypjatém okamžiku – například při vzteku – člověk reaguje naučeně a automaticky. Pokud se však dokáže zastavit a uvědomit si, co se děje, může tento vzorec začít měnit. Pránájáma jde proti prastarým vzorcům uloženým hluboko v mozku a její praxí dochází k jeho postupné proměně.
Nejen kyslík a oxid uhličitý
Dýchání přivádí do těla kyslík a odvádí zplodiny metabolismu, zejména oxid uhličitý a další plyny. Dech v rytmu, plné využití nádechu a výdechu i změny jejich vzájemných poměrů představují základní trénink v pránájámě. Podle Pataňdžaliho je pránájáma vědomou regulací dechu: „II, 49 …Pak následuje vědomá regulace dechu.“ Slovo „pak“ znamená po ásanách, které připravují tělo i celý organismus na práci s energií.
Pránájámu tvoří čtyři části: nádech, zástava dechu po nádechu, výdech a zástava dechu po výdechu. Tyto fáze probíhají v určitých poměrech a cyklech. Výsledkem je postupné zkvalitnění základního vnějšího dýchání, tedy výměny plynů mezi plícemi a krví, i vnitřního, buněčného dýchání, při němž dochází k přenosu energie i do těch nejvzdálenějších buněk organismu – prostřednictvím výměny plynů mezi krví a buňkami.
Pránájáma není technika, ale proces – cesta vnímání a kultivace energie, která proudí naším organismem. Nejde o dech samotný, ale o to, co dech nese: pránu. Vědomá práce s pránou odhaluje jemné vrstvy mysli, uvolňuje bloky, které nejsou vždy viditelné, a ladí nás na úroveň, kde přestáváme jednat z podmíněnosti a začínáme jednat z vnitřního klidu. Kdo se touto cestou vydá, brzy pochopí, že pránájáma nevede ven, ale hluboko dovnitř – k místu, kde se dech, mysl a vědomí setkávají v tichém, avšak plně přítomném prostoru. Právě tam začíná jóga jako živý, každodenní proces bdělosti.
Objednat předplatné
