středa 17. 4. 2024
Konečně jsme se dočkali. Sluníčko nabírá na síle, odhazujeme mikiny a dlouhé kalhoty a radostně se vystavujeme prvním silným slunečním paprskům. Je tedy na místě zvážit, co pro sebe můžeme udělat stran ochrany pokožky mimo nákupu vhodného opalovacího krému…
Zátoka přede mnou je zalitá světlem vycházejícího slunce a já se chystám usednout na podložku a užít si lekci jógy, kterou konečně nepovedu já a budu si tak moci užít ten luxus, kdy někdo jiný povede mě a já si zavřu oči a budu plynout pozicemi až do mé nejoblíbenější – šavásany.
Od roku 2003 se powerjóga postupně šíří celou Českou a Slovenskou republikou. Za tu dobu urazila kus cesty. Je atraktivním jógovým tréninkem, ve kterém se uplatňují všechna doporučení jógové praxe, fyzioterapeutické koncepty i techniky práce s pozorností a myslí.
Když zadáte do vyhledávače Google slovo kolagen, vyjede vám bez mála 20 miliónů výsledků. Pro srovnání, když zadáte jinou velmi důležitou složku naší stravy a zároveň naprosto esenciální vitamín, vitamín D, vyjeden vám výsledků „jen“ necelých 4,5 miliónu. To samo o sobě poukazuje na to, jak moc se v poslední době o kolagen zajímáme. Pojďme se na něj podívat podrobněji.
Poslední kléša neboli překážka na naší cestě ke spokojenému životu je asi ta nejtěžší ze všech kléš. Abhiniveša znamená v překladu „strach ze smrti“. Od tohoto strachu jsou odvozeny ty další – strach o děti a své blízké, z neznámého, z bolesti, z utrpení, ze stárnutí, z neschopnosti, ze ztráty zaměstnání či partnera, ze ztráty „tváře“, ale třeba i strach z některé jógové pozice.
Seděl se sepnutýma rukama na trůnu a byl oblečený do indického dhoti. Za stěnami pronajatého sálu místní školy tepal rušný život New Yorku, města, které nikdy nespí. Ale uvnitř místnosti byly pohyby guru Sri Chninmoy vláčné a jeho slova pomalá:
„Já jsem pokračovatelem a ztělesněním odkazu největších duchovních mistrů Buddhy, Sri Krišny a Ježíše Krista.“
Jednou z překážek, které nám brání v pokroku a rozvoji, je představa o sobě sama. Vytvořili jsme si o sobě „bájný příběh / vzdušný zámek“ a tomu věříme – ten žijeme. Je to zcela běžné. Měli jste však někdy pocit, že musíte ze sebe něco svléci, abyste se nadechli? Nebo že s sebou něco táhnete, co vás tíží, ač je to třeba i to, co jste vybudovali, vytvořili a je to součástí vaší komfortní zóny, vašeho úspěchu… a přesto vám to nedovoluje být šťastní, radostní a uvolnění?
Dnes máme na všechno výzkumy. Mnoho z nich si protiřečí. Záleží totiž na tom, která skupina si výzkum zadala, která skupina ho financovala a jak dlouho výzkum probíhal.
Před 22 lety jsem udělal nejpodstatnější krok svého života, který z jistoty dobrého zaměstnání namířil do nejistoty. To, co jsem dělal, už nemělo smysl, a abych se psychicky netrápil, odešel jsem. Strach jsem nechal stát mimo své rozhodnutí. Věděl jsem, že vše nějak bude.
Proč ona může a já se toho pečiva už x let nemůžu ani dotknout? Proč ona jídlo neřeší a já se musím v podstatě stále omezovat? Proč já se morduju ve fitku a jí stačí si sem tam zaběhat?
Námětem pro tento příspěvek se stal můj víkendový rozhovor s jednou známou.
