Když Gándhí, jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie, usiloval o vymanění svého národa z britské nadvlády, řekl: „Jestliže vytváříte lásku takovým způsobem, že sama udělá na takzvaného nepřítele nesmazatelný dojem, musí vám lásku vrátit… a to vyžaduje daleko větší odvahu než rozdávání ran.“
V době, kdy je rafinovaného cukru až přebytek, je dobré se někdy navrátit k přirozeným sladidlům – třeba hruškové pracharandě. Je výborná k dochucení kaší, ovocných knedlíků nebo taštiček. I tradiční krupicová kaše je s ní výborná...
Většinou klademe hlavní důraz na to, co jíme – co do našeho těla přijímáme. Rozmýšlíme, co jídlo, které konzumujeme, obsahuje nebo neobsahuje za prospěšné či škodlivé látky. Zapomínáme ale, že je to hlavně naše tělo, které rozhoduje o tom, co, kolik a jak efektivně přijme a následně zpracuje.
Pevně doufám, že následující řádky nebudou chápány jako útok na cokoliv nebo kohokoliv. Jsou reakcí na mnohé dotazy na seminářích a na určité nesrovnalosti mezi často používanými technikami v jógovém cvičení a novými vědeckými poznatky o lidském těle.
Není nad cvičení jógy venku, pod širým nebem, se sluncem za zády. V okamžiku, kdy ale nastane období dešťů, je veškerá praxe zmařena. To přesně musí řešit lidé z indické oblasti Noida ve vnitrozemí Indie.
Po celá staletí je Islanďanům dobře známo, že teplá voda změkčuje svaly a klouby a činí tělo pružnější. Proto není žádným překvapením, že jóga ve vodě se stala velmi populární, protože spojuje nově nalezenou východní praxi a je jedním z nejvíce zakořeněných kulturních prvků Islandu.
Jak by se člověk měl naučit znát své tělo lépe a dříve než až v okamžiku, kdy se projeví nemoc, aby nás upozornila, že máme ve svém životě něco změnit? Jak by se člověk měl stát více milosrdným, milujícím a něžným sám k sobě, aby nebyl napaden chorobou nebo nějakým zraněním?
Jóga je plynutí. Pokojné, klidné, přesto živé. Stejně jako život sám o sobě. Přirozenou součástí životního toku je i stárnutí. Proč se ho tolik bojíme?
