Často máme pocit, že bychom něco „měli“, a tak se nutíváme do něčeho, do čeho se nám vůbec nechce, v domnění, že nám to prospěje. Někdy to tak skutečně může být. Jemná praxe ahimsy, první jamy, a neubližování sobě i ostatním společně se satjou, druhou jamou, mluvící o nelhaní a jednotě slov, myšlenek a činů může pomoci rozlišit, kdy je skutečně čas naslouchat onomu „nechce se mi“ a kdy je naopak na místě jej překonat a nabudit se k tomu či onomu výkonu či činnosti.

Touha jít ven je v létě přirozená
Právě podzimní období bývá plné různých typů onoho známého „měli bychom“. V létě, kdy jsou rána i večery teplé, dny dlouhé a slunce má sílu, trávíme venku tak nějak přirozeně více času a zřejmě by nás ani nenapadlo přemýšlet nad tím, že bychom „měli“ na čerstvý vzduch – prostě tam jdeme a užíváme si letních teplot a bezstarostnosti, jíž je okolí prosyceno a která je s létem spjata podobně jako dovolené, koupání a lelkování na sluníčku.

Když se vám nechce vstávat, nevstávejte
Podzim je jiný – vidíme sice, že venku svítí sluníčko, ale když vystrčíme nos ze dveří a ovane nás ledový vítr, ztratíme motivaci jít se proběhnout a raději zůstaneme doma v teple. Jenže kdesi uvnitř pořád slyšíme ono otravné „měli bychom“: měli bychom být aktivní, měli bychom jít běhat, měli bychom se zase přinutit vstávat ráno dříve a stihnout minimálně jógovou praxi… Jenže rána jsou teď chladná a temná, tak se nám nechce z vyhřátého pelíšku. A víte co? Když se vám nechce, nevstávejte.

Jemná praxe uvnitř sebe sama
Pokud již cítíte, že je mysl ráno probuzená, ale tělo potřebuje ještě odpočívat, nevstávejte a proveďte jemnou praxi přímo v posteli. Pod dekou vám bude příjemně teplo, a až v rámci meditace prohloubíte dech, zahřejete se ještě více, a možná dokonce i tak, že přikrývku za chvíli odhodíte. Zavřete oči, obraťte pozornost k dechu a k dráze, kterou v těle vykonává, a sledujte, co se ve vás odehrává. Vnímejte impulsy, které přicházejí z těla. Nechte se jimi vést a uzpůsobte praxi tomu, jak se cítíte, co zrovna potřebujete, co vám pomůže, co vás pohladí. Odpočívejte v poloze blaženosti, zařaďte pár rotací, uvolněte kyčle, poležte si v diamantovém spánku. Nechte praxi, aby z vás vycházela, a vnímejte harmonii, která se uvnitř vás rozkládá. Cítíte to teplo? To vychází z vás, prostupuje vámi. A společně s ním i světlo.

Jak se nezahlcovat výčitkami
To, že nevstanete a nepůjdete hned „něco“ dělat, jak tomu bylo v létě, není důvod pro to, abyste si cokoliv vyčítali. Svým způsobem se jedná o přirozený rytmus – jak se zima blíží, celá příroda se zpomaluje a připravuje se na zimní spánek a celkové zklidnění. A i když to dnes mnohdy tak nevypadá, člověk je pořád součástí přírody. Přichází čas teplých svetrů, přikrývek, horkých nápojů a dlouhých večerů u knížek nebo společenských her v domácím prostředí. Vaše tělo se na tu dobu postupně ladí. Nevyčítejte si proto lenost a naslouchejte si, vnímejte jemné nuance uvnitř sebe sama a následujte je, respektujte a tolerujte. Užijte si přechod do dalšího ročního období v klidu a pohodě s vědomím, že jádro oné pohody dlí uvnitř vás samých. Vy jste ta pohoda. A je na vás, jak moc bude silná, neochvějná a neotřesitelná. A pokud tápete, nezoufejte – zavřete oči a koncentrujte pozornost na dech. Ten vždy napoví.

• autorka: Kateřina Hájková
• fotografie: Shutterstock.com