Oblast severovýchodní Indie je stále neprozkoumaný ráj. Známý je také pod názvem sedm sester, region zahrnuje sedm států na kopci, přičemž každý z nich má výrazné kulturní dědictví, etnikum a jazyk.
Ponúka nám fyzické cvičenie, ale aj duchovný rast. Každý si môže vybrať z jogovej cesty tú časť, ktorá ho oslovuje. Joga je nekonečná a je pre každého, kto sa jej otvorí.
Ve světě jógy je celkem snadné nechat se unést touhou zvládnout stejné pozice jako soused na vedlejší jógamatce. Vytvoříme si očekávání vlastního výkonu, naložíme si jej na svá bedra a dostáváme se do pozice, kdy sami na sebe tlačíme a narážíme na zklamání. Očekávání se ale prolíná jógovou cestou i v mnoha dalších aspektech a zajisté je tvrdým oříškem pro každého z nás.
Jako malá holka jsem ráda stála na hlavě, milovala jsem to. Během dospívání jsem na ten pocit vidět svět vzhůru nohama úplně zapomněla a pak se najednou objevila jóga...
Letošní začátek letních prázdnin jsem bohužel, nebo možná bohudík, strávila v nemocnici. Po téměř desetiletých problémech se zády jsem se nevyhnula operaci bederní ploténky. Ty mi začaly v období, kdy jsem studovala na taneční konzervatoři.
Překrásné scenérie matky přírody lemují Azurové pobřeží na jihu Francie stejně tak, jako ásany a meditace vedou k volnosti a vnitřnímu prožitku krásy. Při pohledu na krásu se člověku otevírají hluboké vazby uvnitř sebe sama, které přirozeně reagují na krásu okolo nás.
Zatím ještě nejsem tím (doslova) úplným jogínem. Zatím se pouze snažím každý den alespoň pozdravit sluníčko. Buď skrze ásany, nebo skrze mysl. Vše má svůj čas, nicméně účinky jógy každodenně rozhodně pociťuji.
Naše troufalost říkat, že tohle je špatně a tohle jediné dobře, i třeba ve jménu tradicionalismu, nějaké školy či pod záštitou diplomu, je přinejmenším legrační. Přesto je studium důležité. Ale jediné pravé poznání je pouze na vlastním těle a ve své praxi.
Jógu dnešním očkem vnímám jako obraz od Moneta Východ Slunce. Jedinečné možná to ono nekonečné zachycení okamžiku, spojení těch kontrastních barev v naprostém souladu ticha, protože víš, že jinak to být nemá.
Pravidelné a téměř každodenní cvičení přinášelo nejen změny na těle, ale i uvnitř. V hlavě mi začaly běhat otázky, na které jsem chtěla znát odpovědi. Prožívala a cítila jsem věci, na které jsem neznala odpovědi. Proč v určité pozici mám potřebu zůstávat déle než v jiné? Proč mám jedinečný pocit při relaxaci? Co mě denně vede k tomu zacvičit si pozdrav slunci?
