čtvrtek 5. 12. 2024
Poslední z pěti kléší je velmi mocná. Hlásí se však zejména ve vypjatých situacích nebo při pocitech oslabení. Stejně jako toužíme žít, bojíme se zemřít. Strach ze smrti je nám dán, aby nás vedl k ochraně života.
Tzv. jógovému desateru (jama a nijama) předchází poznání zdrojů útrap, tedy příčin a podhoubí lidského utrpení, tzv. kléší.
Mezi kléše je strach ze smrti řazen také proto, že právě z něj pramení čiré sobectví. V takových chvílích, kdy jde skutečně o život, nás vede k jeho ochraně za každou cenu, a to i na úkor jiných nebo vlastních hodnot. A jako každý strach, i tento se může projevovat popíráním – a pak takovým chováním, které je naopak neúctou k životu. Ať už vlastnímu, nebo jiných. Patří sem i záměrné podstupování zbytečného rizika nebo kruté zacházení s blízkými.
Podle jógové filozofie bychom měli žít přítomným okamžikem a nenechat si radost kalit obavami o budoucnost. Čas máme každý odměřen a spravedlivý je v tom, že nikdo předem neví, kolik mu ho ještě zbývá. Každý den bychom měli prožít tak, jako by byl poslední. Udělat alespoň něco malého pro radost, udržovat své záležitosti v pořádku a mít dobré vztahy s blízkými lidmi. Není nijak morbidní, je-li si člověk schopen říci, že je právě teď a v kterémkoliv jiném okamžiku v podstatě připraven.
V jazyce jógové lekce nám tato kléše připomíná vděčnost za možnost tu být, právě na této lekci, ale také prostě tady a teď, na této zemi, v tomto životě. Péčí o tělo i mysl možná nezískáme více dnů, budou ale radostnější, kvalitnější a zdravější. Díky józe dokážeme s nadhledem lépe rozpoznávat, čemu věnovat pozornost, a vnímáme důležitost životní vize.
I tuto kléši potřebujeme, není jen negativní. Poznání a přijetí ji však zbavuje síly. Učí nás úctě k životu a přijetí konečnosti, která nám dává vzácnou možnost zanechat odkaz. A je na každém z nás, jak svůj život prožijeme, kdo na nás bude s láskou vzpomínat a co dobrého tu po nás zůstane.