pondělí 12. 10. 2026
BLESKOVĚ
Představte si dokonalou neděli. Vyrazíte do hor, kolem šumí les a vy konečně cítíte, jak z vás padá stres z celého týdne. Zastavíte se, nadechnete se… a v tom to přijde. Na zápěstí vám zavibrují hodinky: „Gratulujeme, splnili jste denní cíl kroků!“ Co v tu chvíli vlastně cítíte? Čistou radost z pohybu, nebo tam šimrá kousek dopaminu z digitální medaile?
Po měsících plných dřiny za počítačem i na podložce sedím na lehátku. Moře šumí, popíjím chladný drink a místo zenu mi v hlavě naskočí panika: „Nezapomněla jsem záskok na lekci? Zavřela jsem okna? Neměla bych raději číst Bhagavadgítu, pilovat stojku a postovat na Instagramu? Jak tuhle dovolenou využít efektivně?“
Jóga si s během skvěle rozumí – vyváží důraz na výkon, podpoří regeneraci, pomůže předcházet pocitu ztuhlosti. Jenže pokud je vaše jógová praxe založená jen na pasivním protahování, možná si tím paradoxně škodíte. Běh totiž kromě mobility vyžaduje také stabilitu, sílu a schopnost těla zvládat zátěž. Na co se tedy zaměřit, aby byla jóga pro běžce skutečně přínosná?
Do cyklistiky jsem se zamilovala před pár lety. Nejprve to začalo nenápadně, jako celodenní výlety do okolí s batohem na zádech. Postupně z toho vznikl sport. Kolo miluju pro ten pocit svobody. Pro moment, kdy člověk jede několik hodin krajinou, hlava se vyčistí a tělo funguje skoro automaticky. Vlastně je to taková meditace v pohybu. Jenže čím víc jsem jezdila, tím víc jsem si začala všímat jedné věci: moje tělo bylo silné jen v jednom směru.
Pamatujete si ten pocit, když jste poprvé odevzdali diplomku nebo zavřeli dveře za poslední zkouškou? Ten opojný nádech svobody, kdy se zdálo, že celý svět je nepopsaný list. Pak ale přišla první práce, režim od osmi do pěti a s ním něco, co nikdo v učebnicích nepopsal: ticho. Ne to léčivé, jogínské ticho, ale absence milníků. Najednou tu nejsou žádné zápočty, žádné zkouškové období, po kterém přijde zasloužená odměna. Je tu jen pondělí, úterý, středa… a v pátek večer taková únava, že i otevřít knihu se zdá jako nadlidský úkol.
Říkáte tomu odpočinek. Ve skutečnosti ale mozek pracuje na plné obrátky. Skrolování na telefonu se pro mnoho lidí stalo běžnou součástí každodenního života. Čekání, únava, chvíle nudy – ruka automaticky sáhne po mobilu a palec začne posouvat obrazovku. Oči kloužou po obsahu, mozek selektivně vybírá, co ho zaujme. Zdánlivě nenápadná činnost. Jenže právě v tomto jednoduchém pohybu se odehrávají složité neurologické procesy, které mohou dlouhodobě ovlivnit naši pozornost, paměť i emoční stabilitu.
Velikonoční svátky přicházejí. Ten čas, kdy kolem sebe máme vše barevné, mladé a živé. Velikonoční zvyky a tradice se předávají z generace na generaci. Barvení vajíček, pečení i zdobení domácnosti. Co takhle se k radám našich babiček vrátit a zkusit Velikonoce opět tak, jak to uměly jen ony? Bez nákupu v drogerii. Pouze s tím, co najdeme v přírodě nebo v kuchyni. Tady je pár tipů na to, co můžete hned vyzkoušet.
Žitá každodennost umí být dusivá. Konkrétní kroky z jógové praxe pomohou uvolnit přetlak a rozsvítit nitro klidem. Jak si každý den udělat podle sebe?
Možná se vám líbí představa, že byste se začali věnovat józe, ale máte pocit, že na to prostě nemáte čas. Nebo se jí už věnujete, ale jste rádi, že stíháte jednu lekci týdně nebo že se s oblíbeným učitelem potkáte alespoň online. Tak to ale být nemusí. Jak jógu začlenit do každodenního života?
Ticho je v dnešní době takové nedostatkové zboží. Pomalu ale jistě kolem nás úplně mizí. Pokud vlastníte neustále blikající smartphone, počítač, televizi a navíc ještě žijete ve městě, ve kterém pořád houkají auta, cinkají tramvaje a ani v noci se pořádně neztiší, je ticho, dá se říct, až výjimečné.
