středa 22. 3. 2023
BLESKOVĚ
Netravte čas s lidmi, u nichž jej vnímáte jako ztrátu. Jenže co když se jedná o někoho, kdo vám býval blízký? O přítele, s nímž jste se vídali každý den a najednou si nemáte co říci? Jak to vyřešit v souladu s ahinsou a satjou? Pravdivě, otevřeně, ale abyste člověka neranili? Zapírat se a dál se stýkat, i když se vám do toho vůbec nechce? Nebo promluvit? Ale co říct, jak to vysvětlit?
Už jste někdy slyšeli o projektu Bez frází? Jeho tvůrci přináší životní příběhy sportovních osobností, které jim svá svědectví vyprávějí vlastními slovy bez příkras a omezení. A jedním z hostů projektu je i Václav Krejčík.
Mírný příjem alkoholu – definovaný jako jeden alkoholický nápoj pro ženy a dva pro muže denně – je spojován s nižším rizikem úmrtí na kardiovaskulární onemocnění ve srovnání s jedinci, kteří abstinují, nebo těmi, kteří ho využívají nadměrně. Toto poznání přinesla nová studie, prezentovaná na 70. výročním vědeckém zasedání American College of Cardiology.
Stane se, že když člověk potká jógu (nebo jóga člověka), začne zjišťovat, že ledacos by se v životě dalo dělat lépe. Přichází nadšené „přebudovávání ve jménu světlých zítřků“. V následujícím textu se zkusím zamyslet nad tím, jak daleko lze v tomto směru zajít a nakolik je to prospěšné nejen pro nás, ale i pro okolí. Když budu mluvit z vlastní zkušenosti, zmíněnému procesu se nelze vyhnout. Liší se jen strategie – od postupného přejímání nových inspirací až po radikální řez, kdy se adeptovo okolí bojí o jeho psychické zdraví. Měli bychom mít na paměti, že jógová praxe v našich podmínkách by měla být spíše jakýmsi tajným trumfem, jenž životu dodává novou kvalitu, než fetišem, který nám život komplikuje.
Vychutnejte si tuto netradiční kombinaci ryby a pohanky jako lehký oběd nebo příjemnou večeři.
Čínská medicína využívá metodu typologie podle pěti elementů, tedy dřeva, ohně, země, kovu a vody. Pro každý element máme rady, jak zharmonizovat svůj vnitřní potenciál!
Když do našeho života vstoupí děti, náš dosavadní svět se otočí vzhůru nohama. Spoustu energie dáváme do toho, abychom naše dítě správně vychovali. Asi každý rodič by chtěl, aby jeho dítě bylo sebevědomé, silné, slušné, chytré a talentované. Ne jednou se ale stane, že jejich přirozenou touhu projevovat se trochu zabijeme našimi výchovnými metodami, protože „tohle se přece nedělá“.
Asi stejně jako celý svět. V době, kdy zemi zahltila pandemie covidu, bylo pro mnoho lidí o dost náročnější se uživit nebo pokračovat ve své práci tak, jak byli zvyklí.
Pamatuji si, že první menstruace nebyla příliš přívětivým objevem a komunikace tématu ze strany starších žen mnoho neproběhlo. Potýkala jsem se sama s pocitem studu a zkoumání, „jak se asi vložka lepí na ta správná místa“. Menstruace byla vše, jen ne dar. Každý měsíc následovala nálož pocitů trapnosti a studu, nemluvě o bolesti, která se dostavovala...
Nedávno jsem narazila na smyšlený příběh pro děti, kde se dospívající dívka vydala na velmi nebezpečnou cestu na jakousi horu, při níž na ni číhaly různé nástrahy a úkoly, které musela zdolat a splnit. Nikdo se nepozastaví nad tím, když se při nebezpečné cestě setká s požíračnou obludou nebo děsivou stezkou odvahy. Pokud ale jeden z úkolů je přijmout péči o sebe samého, nechat se hýčkat a užívat si postel s nebesy, někteří se přinejmenším zarazí, zda to je opravdu tak nebezpečný úkol. Zda něco takového vůbec patří do kategorie překonávání drsných překážek. Přitom mnohdy je to úkol ze všech nejtěžší pro spoustu z nás...
