čtvrtek 30. 6. 2022
BLESKOVĚ
Staženost do jógy nepatří. Zpevněný neznamená stažený. Když máte stažené břicho, nemůžete do něho dýchat. Stažené břicho vás nepustí do rotace ani do záklonu. Je třeba hledat přirozenost a rovnováhu. Sledovat, jak dech plyne a netlačit jej.
Léto je typické změnou režimu, který nabírá volnějších obrátek, jež často odvádějí pozornost zevnitř ven. Pod dojmem nových vjemů a zážitků je snadné zanedbat sebe sama a zahálet s vlastní praxí, což se dříve či později může projevit hned v několika rovinách.
Jóga v domácím prostředí je velkým tématem. Má své zastánce pravidelné domácí praxe, ale i odpůrce, respektive ty, kteří doma jógu cvičit nechtějí z různých důvodů.
V posledních letech zažívá jóga ohromnou vlnu popularity. Spousta lidí s jógou začala jen proto, že „na ní něco musí být, když se jí teď všichni věnují“. Roste počet těch, kteří se jí chtějí zabývati profesně. Co nás vlastně k józe táhne a je její praxe zárukou, že se z nás stane „lepší“ člověk?
Myslím, že pokud se chceme něčemu naučit, je výhodné najít si učitele. A není divu, že s dobrým učitelem jde všechno snáz. Například děti. Pokud bychom je nechali, aby samy vyzkoumaly, jak číst a psát, jistě by se to naučily, ovšem nejspíš až v době, kdy by jejich vrstevníci, vedeni dobrými učiteli, začínali sepisovat své první články, odborné publikace či romány.
Nezasvěcenému se může zdát, že jogíni jsou flegmatici, kteří si s ničím nelámou hlavu, pořád se usmívají a proplouvají životem hladce a bez zádrhelů. V jistém slova smyslu to tak skutečně být může, za takovým životním přístupem ovšem stojí tvrdá práce a vytrvalá pravidelná praxe.
Jóga sice není všemocná, ale rozhodně je účinná. I proto je cvičení jógy skvělým pomocníkem, který může snížit stres a zlepšit náladu u jedinců s Alzheimerovou chorobou.
„Fake it till you make it,“ slýchávala jsem během kurzů jógy v Thajsku od našeho Svámího a říkala jsem si: „Jako vážně?“
Stane se, že když člověk potká jógu (nebo jóga člověka), začne zjišťovat, že ledacos by se v životě dalo dělat lépe. Přichází nadšené „přebudovávání ve jménu světlých zítřků“. V následujícím textu se zkusím zamyslet nad tím, jak daleko lze v tomto směru zajít a nakolik je to prospěšné nejen pro nás, ale i pro okolí. Když budu mluvit z vlastní zkušenosti, zmíněnému procesu se nelze vyhnout. Liší se jen strategie – od postupného přejímání nových inspirací až po radikální řez, kdy se adeptovo okolí bojí o jeho psychické zdraví. Měli bychom mít na paměti, že jógová praxe v našich podmínkách by měla být spíše jakýmsi tajným trumfem, jenž životu dodává novou kvalitu, než fetišem, který nám život komplikuje.
Umí být klidná a laskavá, burcující i dynamická, přísná i tolerantní. Vždy je ale spravedlivá. Jógová praxe. Každý má v podstatě svou vlastní jógu, svou praxi, která vyhovuje jemu a mění se podle toho, v jaké situaci či životním období se nachází a co zrovna potřebuje.
