pondělí 20. 3. 2023
BLESKOVĚ
Kouzelné slovní spojení wabi sabi v sobě ukrývá zcela nový způsob pohledu na svět a vlastní život inspirovaný staletou japonskou moudrostí. Ve svých zrychlených životech, kde se honíme za kariérou a bohatstvím, nám uniká, v čem spočívá skutečné štěstí. Co když je to vůně bylinkového čaje, sytě oranžový západ slunce nebo úsměv, který nám věnoval náhodný kolemjdoucí? Pojďme nahlédnout do japonského umění wabi sabi. Umění přijmout sami sebe a svět kolem nás se všemi nedokonalostmi, které k životu patří.
Požehnání domu je stará tradice. Modlitba pro prostor na přivolání pozitivní energie. Váš domov je vaše druhé tělo. Vše, co děláte pro vaši domácnost, tak dáváte sobě.
Aktuální situace kolem koronaviru posunula naše hranice v různých oblastech. Změnili jsme postoj k přírodě, k nakupování, ale to, co vyzařujeme, nejvíce ovlivňuje postoj k nám samotným. To, jak o sobě mluvíme a smýšlíme, je prvopočátek i našich vztahů k ostatním kolem nás. Možná jste kolem sebe ale také zaznamenali, že s nástupem koronaviru začala opadávat tabu ohledně sexu, intimity a s tím spojených pomůcek. Sex se stal součástí sebepéče a dopřát si potěšení v podobě rozkoše se pomalu stává jakýmsi rituálem bez studu a stigmat. Do sexu se prostě dostal styl. Jak si takové potěšení s láskou dopřát?
Někdy bych si přál mít nasazené růžové brýle! Byl bych pro ně ten „nej“ influencer-nositel a díky nim bych žil svůj život s iluzí. Tím bych ale popíral přirozený princip vesmíru a života na zemi – ZMĚNU. Změnu, která je základem všeho a rozhodně neodpovídá kvalitě „nasazených“ brýlí.
Konec roku a začátek toho nového vybízí k bilancování a nastavování nových pravidel, která bychom rádi v novém roce dodržovali. Mnohem důležitější než samotné předsevzetí je motivace, která nás k takovému rozhodnutí dovedla...
Nejkrásnější období v roce je tu a společně s ním i něco, co k němu nepatřilo vždycky, ale co si k němu pošetilý člověk přidal později, možná nevědomky. Je to stres, přepracování, touha být perfektní a nejlepší, připravit ty nejkrásnější Vánoce. Neztrácí se ale pod tím pozlátkem skutečný duch Vánoc?
V minulém příspěvku jsme si přiblížili mandle v naší kuchyni a s nimi související tradice. Dnes tu mám pár zajímavostí k vlašským ořechům. Ty zanechaly v našich končinách delší a větší stopu, hlavně pokud jde o Vánoce.
Vánoční svátky – někde jsou hlučné a prodchnuté světly ohňostrojů stejně jako Nový rok, jinde plné tradic, zvyků a řemeslných dekorací. Vánoce napříč světem se nesou ve jménu nejrůznějších obyčejů a barev a spadají do pestrých podmínek léta či zimy, podle toho, na jaké polokouli vás zastihl prosincový slunovrat.
Poslední dny roku jsou pro mě kouzelné a není jiný měsíc, který by měl tolik rituálů a tradic. Např. na Štědrý den byste neměli zametat a vynášet odpadky a smetí. Říká se, že se tím vynáší z domu štěstí.
Jak říká Jiří Kodet ve slavném českém filmu: „Největší radost udělá dárek vlastnoručně vyrobený.“ A to pořád platí.
