čtvrtek 30. 3. 2023
BLESKOVĚ
Jak říká Jiří Kodet ve slavném českém filmu: „Největší radost udělá dárek vlastnoručně vyrobený.“ A to pořád platí.
Je velice osvobozující, když člověk ztratí potřebuj neustále kontrolovat dokonalost čehokoliv – a to platí jak v józe, tak v životě.
S nabídkou adventních kalendářů se roztrhl pytel. V obchodech a na internetu najdete neuvěřitelně pestrou nabídku od klasických čokolád přes čajíčky, kosmetiku, ponožky, spodní prádlo až po různé druhy alkoholu nebo zdravé müsli balíčky, v podstatě vše, na co si vzpomenete. Největší radost vám ovšem udělají ty, které si vyrobíte sami.
Poslední neděle v listopadu je letos zároveň první, kdy se na našem adventním věnci rozsvítí svíčka. Znamená to, že Vánoce se nezadržitelně blíží a my se už můžeme těšit na všechny ty přípravy, výzdobu, atmosféru, setkávání s přáteli, zkrátka na všechno, co s tímto obdobím souvisí. Jistě se najdou škarohlídi, kteří budou oponovat, že je to jen stres a spousta práce, ale já tvrdím: „Jaké si to uděláš, takové to máš.“ A proto soustřeďme se na to pěkné, co nás v nastávajícím předvánočním čase čeká.
Neznám snad nikoho, koho by někdy netrápily bolesti zad. A je jedno, jestli je mladý, ve středním věku či důchodu. Náš životní styl určuje, jak se cítíme, a co si budeme povídat, dnešní uspěchaná doba tomu zdraví moc nepřeje. Jsme zahlceni prací, většina z nás celé dny tráví u psacího stolu v ne zrovna správné poloze. Pokud máme k tomu ještě rodinu a jiné povinnosti, je těžké najít si čas na sebe, cvičení, relaxaci… na všechny ty malé, ale tak důležité věci, které nám pomůžou sedavý styl života a časté stresové situace vybalancovat.
Blíží se období vánočních svátků a s nimi je v našich končinách spojena konzumace ořechů na různé způsoby. Ořechy, které u nás rostou, vlašské a lískové, se zimě dobře skladují, což je jeden z důvodů, proč jsou o Vánocích hojně používané nejen jako potravina, ale i symbolicky.
John Stuart Mill, anglický filozof a empirik, napsal, že „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“, a vyjádřil tím samu podstatu svobody: žít podle svého, ale neomezovat, nebo dokonce neohrožovat tím ostatní. Uvědomujeme si to i dnes?
Poslední dobou nám nemohla uniknout vlna příznivců unschoolingu nebo tzv. domškoláctví. Celá toto hnutí je založeno na jednoduché a celkem logické myšlence. Děti se totiž dokážou vzdělávat stejně sebeřízeně jako dospělí. V dospělosti se podle všeho věnujeme tomu, co nás baví. V tom oboru máme jistou výhodu a můžeme v něm vynikat. Pokud stejnou možnost dopřejeme i dětem, možná jim to přinese více benefitů než vysedávání dlouhá léta ve školních lavicích. Opravdu ale dospělí v dnešní době mají volbu vzdělávat se v tom, co je baví?
Světlo znamená život. Zejména za zimních dnů na sobě cítíme účinek nedostatku světla. Podobně je tomu v místnostech. Temné prostory nám ukládají energii.
Ačkoliv tento pokrm v našich končinách není tradiční, myslím, že mnoho z nás někdy ochutnalo „tapas“, jinými slovy variaci různých předkrmů. Jsou výborné, na první pohled malinké, ale je velmi jednoduché se jimi nasytit tak, že na hlavní chod již nedojde. Se cvičením ásan to může být podobné. Někdy se jednoduše zaplníme svačinkami a uzobáváním a nezbyde místo na skutečné jídlo – meditaci a uvědomění.
