sobota 16. 10. 2021
BLESKOVĚ
O udržitelnosti se hodně mluví, jenže každému nemusí být jasné, o co se jedná, a pokud ano, může se udržitelný život zdát příliš složitým a vzdáleným každodenní realitě. To je ale mylné přesvědčení a my vám to velmi rychle dokážeme: přinášíme 6, do každodenního života snadno aplikovatelných rad, jak být k planetě šetrnější.
V mysli každého z nás proudí mnoho myšlenek. Poslední dobou v nás navíc často těkají přání typu „Ať je zase vše normální, ať se můžeme vrátit k tomu, co jsme doposud dělali, ať je lépe, ať…“
Přetváření starých zážitků může mít podobu tekuté transformace. Roztávání v těle, zejména v těch místech, kde jsme kdysi zatuhli, zamrzli. S transformací přichází měkčení tkání, roztávání, probouzení tekutého těla, vnitřního moře. Cítíme jej uvnitř a může se projevit i navenek.
S příchodem nového roku se každý z nás zamýšlí víc než kdy jindy nad tím, co v tom novém roce udělat lépe a jak na sobě obecně zapracovat, aby to byl nejlepší rok vůbec.
To byl tedy rok, že ano? Také máte diář řádně proškrtaný jako my a lístky z akcí, jejichž začátek je v mlhavém nedohlednu, schované v šuplíku? Pod mnohými z nás se země více či méně zachvěla a učíme se znovu stát, znovu balancovat a mnohdy i znovu chodit v úplně jiných pravidlech. Jenže co s tím? Zlobit se, nadávat, hroutit se? Možná, ale není to dlouhodobé řešení. Ovšem jeden prostor, kde jsou ukryté všechny odpovědi na otázky, znám a můžeme ho navštívit všichni. Je jím ticho přítomnosti.
Den se probouzel do šedavého rána. Na vršcích kopců, které se v ranní mlze rýsovaly na obzoru, byl vidět sníh. Stejně jako všude jinde. Milióny malých vloček neslyšně padaly dolů k zemi, kde vytvářely na pohled měkkou a heboučkou bělostnou peřinku. Ta přikrývala vše, co se dostalo do jejího dosahu.
Vánoční svátky jsou pověstné nezaměnitelnou atmosférou, díky níž se na ně každoročně těšíme a která je odlišuje od všech ostatních tradičních událostí. Adventní čas je obdobím, kdy se na sebe usmíváme více než kdykoliv jindy v roce, mnozí věří, že právě v této době se plní přání a dějí zázraky. Vše se odvíjí od ducha Vánoc, bez něhož by nebyly Vánoce takové, jaké je známe a milujeme. Kde ho odhalit?
Radujme se, veselme se… Zpívá se v jedné oblíbené české vánoční koledě. Jsou to slova, která užíváme docela často. Otázkou však je, zda jejich význam skutečně prožíváme. Prožít radost a mluvit o jejím prožívání je totiž něco úplně jiného. Uvědomujeme si to?
Pro někoho je to vanilka – celý svět voní o Vánocích vanilkou… nebo skořicí. Pro jiného jsou Vánoce spojené s vůní stromečku. Každému nám na mysli vytane asi nějaká jiná vůně. Ty jsou stejně důležité jako samotné dekorace nebo cukroví. Dotvářejí celkovou atmosféru a příjemně nás naladí. Někdy si je vybíráme intuitivně, jindy je máme zakódované v podvědomí a vyvolávají naše vzpomínky. Vánoční vůně můžou mít mnoho variant.
Máme za sebou jeden z nejnáročnějších roků vůbec, a to kvůli pandemii covid-19, která zasáhla doslova celý svět, zbavila nás svobody a ovlivnila život každého z nás. Je proto víc než kdy jindy dobré zaměřit pozornost k sobě a udělat tak pro sebe to nejlepší.
