Když jsem připravovala první recepty s chřestem, lámala jsme si hlavu, jak mám vlastně ten jeden kousek chřestu nazvat. Řapík? To asi ne, k řapíkatému celeru má chřest daleko. Kusy? Ano, ale to je obyčejné. Oddenky? No, možná. Musela jsem zabrouzdat do odborné literatury, abych zjistila, že výhonkům chřestu se správně říká pazochy....

Chřest znali již ve starověkém Egyptě
Chřest se za poslední roky stal tak trochu symbolem gurmánské kuchyně, symbolem výjimečnosti a exkluzivity, je lahůdkou a zároveň velmi zdravou potravinou. Nejedná se ale o zeleninu nijak novou. Nejstarší důkazy o existenci chřestu se datují do dob starověkého Egypta někdy okolo 2500 let př. n. l. První zemí Evropy, která zcela propadla chřestu, byla Francie. Ludvík XIV. známý jako král Slunce, zakládal dokonce první chřestové plantáže. Na našem území se první chřestovny začaly objevovat až na přelomu 18. a 19. století.

V našich končinách jsou k dostání tři typy šparglu, jak se chřestu také s velkou oblibou říká. Bílý neboli bělený, který je jemný, zelený, který je o něco tužší a více blanitý, a fialový, který se více pěstuje až v posledních letech. Bílý chřest je lahodnější, ale jeho pěstování je náročnější. Vyžaduje specifické kroky, které vedou k výsledné podobě. Nebělený, zelený chřest je křehčí, není tak náročný na pěstování, ale je chuťově výraznější. Fialový chřest je chutí podobný chřestu bílému, není však tak běžný.

Nutriční stránka chřestu
Chřest obecně obsahuje velké množství vody. Základních makrosložek, sacharidů, bílkovin a tuků má opravdu málo. Významný je chřest pro svůj obsah kyseliny listové a v případě zeleného chřestu také vitamínu C. Mnohem zajímavější je obsah bioaktivních látek z řad různých fytochemikálií. Chřest obsahuje antioxidačně působící látky, rostlinné steroly, které se příznivě podílejí na snižování vyššího cholesterolu v krvi, ale i např. rutin, který je důležitý pro zdraví cév. O bílém chřestu se také často říká, že působí jako afrodiziakum.

Základy pro přípravu chřestu
Chřest je potřeba vždy dobře očistit, konce okrájet a v případě bílého chřestu i oloupat, a to důkladně. Zelený chřest je potřeba oloupat pouze někdy. Vždy závisí na čerstvosti a stupni dřevnatění. Nejšetrnější forma úpravy je blanšírování, chřest ale můžete zapékat, vyrobit z něj chřestovou polévku či si ho vychutnat jen tak např. s holandskou omáčkou. Ve všech případech je základem jeho dobré ochucení, protože sám o osbě je nevýrazný.

Inspirujte se našimi recepty na chřestové pochoutky:

Chřestové rizoto
Chřestový krém s kokosovou smetanou
Jarní salát s chřestem a dijonskou zálivkou

A již dnes večer nový recept!

• autor: Michaela Bebová
• www.biochemicka.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com