A je tady březen, aneb Když světlo vstupuje k nám

Březen není jen další měsíc v kalendáři. Je to okamžik, kdy se světlo začne dotýkat země jinak. Už se nezdržuje jen na obzoru, ale vstupuje hlouběji – do krajiny, do oken našich domovů, do očí i do těla. Zima se ještě nevzdává úplně, rána mohou být chladná a vítr ostrý, ale něco zásadního se proměnilo. Světlo už nepřichází na návštěvu. Zůstává déle. A s ním se v nás začíná probouzet i to, co bylo celé měsíce skryté pod povrchem.

Co přinese další rok ohnivého koně?

17. února začíná rok ohnivého koně, sedmý v cyklu 12 zvířat čínského zvěrokruhu. Poslední tok ohnivého koně byl 1966, lidé ve znamení koně se narodili v letech 1914, 2002, 1990, 1978, 1966, 1954 a dále.

Únor – Ticho, které se dává do pohybu (Cesta zdravého roku)

Začíná únor. A navíc je dnes úplně – tedy čas zastavení a opuštění starého. Zima ještě nepustila své sevření, ale pod povrchem se už cosi mění. Dny se nepatrně prodlužují, světlo má jinou kvalitu a vzduch v sobě nese sotva znatelný příslib pohybu. Únor ještě není jarem – ale už není ani hlubokou zimou. Je přechodem. A přechody chtějí jemnost, trpělivost a pozornost.

Novoluní v lednu 2026 – Z ničeho se rodí vše

18. ledna 2026 ve 20:52 SEČ se nebe ztiší. Měsíc zmizí z dohledu, jeho světlo se stáhne do sebe – a právě v tom je jeho síla. Je to první novoluní roku. Neviditelné, a přesto plné příslibu. Ne burcující, ale nesmírně přítomné. Je to ticho, které šeptá nový začátek.

Leden –ticho, teplo a vnitřní oheň (Cesta zdravého roku)

Všechno v přírodě ztichlo. Dny jsou krátké, stíny dlouhé a ticho má jinou hloubku než kdy jindy. Leden – první měsíc v roce – nepřichází s výkřikem nových začátků, ale s tichým voláním k návratu. K sobě. K tělu. K domovu, který nenajdeme venku, ale v sobě samých.

Vánoční oslavy napříč světem

Víte, jak vypadaly vánoční svátky? Někde byly hlučné a prodchnuté světly ohňostrojů stejně jako Nový rok, jinde plné tradic, zvyků a řemeslných dekorací. Vánoce napříč světem se nesou ve jménu nejrůznějších obyčejů a barev a spadají do pestrých podmínek léta či zimy, podle toho, na jaké polokouli vás zastihl prosincový slunovrat.

Co dělali naši předkové v období zimy a před Vánoci

Zima bývala obdobím ticha, klidu a rituálů, kdy čas plynul pomaleji a domácnosti se řídily rytmem přírody, nikoli shonem ulic a kalendářů. Lidé se obraceli k tradicím, které provázely každodennost od svátku sv. Martina až po Štědrý den, a jejich dny naplňovaly přípravy, vůně pečení i drobné obřady, jež měly zajistit zdraví a hojnost. V kontrastu s dnešním předvánočním chaosem tak zima kdysi nabízela prostor k usebrání, pospolitosti a očekávání, které dělalo příchod Vánoc skutečně výjimečným.

Superúplněk byl včera. A stejně stojí za to o něm mluvit dneska.

Oficiálně byl úplněk už 4. prosince. Ale jestli jste se včera podívali večer ven, tak vám došlo, že tohle zrovna není úkaz, co po půlnoci zmizí jak popelka z bálu. Ten Měsíc svítil jak naschvál a je úplně jedno, co přesně psaly tabulky. Dneska 5. prosince je pořád skoro stejně velikej, jasnej a dotěrnej. Takže o tom píšu teď – přesně ve chvíli, kdy ho většina lidí viděla i bez připomínání.

Listopad: měsíc ve znamení hlubokého nádechu

Listopad je měsícem, kdy se nám nejvíce vyplatí starat se o své plíce. S nimi nedílně přichází prvek kovu a položení si otázek: „Co nemohu rozdýchat? Kde jsem na sebe moc přísný?“ A tak se pojďme společně podívat na to, čím můžeme své tělo podpořit, jaké bylinky a jídlo zvolit a jakou praxi do měsíce listopadu zařadit.

Listopad: Měsíc vzpomínání, plískanic i příprav a očekávání

Předposlední měsíc v roce je měsícem radostným i teskným. Je příkladem rčení, že když něco starého končí, něco nového začíná. Přináší vzpomínky i očekávání, nutí k zamyšlení i nicnedělání při dlouhých chladných večerech. Jak je trávili naši předkové?