K zimě se vázalo mnoho zvyků, obřadů a úkonů v domácnosti nebo v hospodářství, a pokud šlo o práci, byla nejklidnějším obdobím v roce. Naše hektická doba se tomu ani zdaleka nepodobá.



Lidé netrpěli stresem z nakupování ani se nehonili za dárky, byli si blízcí a plní očekávání z příchodu nejkrásnějšího svátku roku. Jejich čas vyplňovaly tradice, rituály a přípravy.



Zima obyčejně začínala s příchodem svátku sv. Martina, dny se začaly zkracovat a noci prodlužovat. Dalším významným mezníkem byl svátek sv. Kateřiny, kdy začínalo období tzv. strižích dní, jak se jim říkalo na Slovensku. V rozmezí sv. Martina a sv. Kateřiny se konaly poslední hostiny, pekly se kachny, svatomartinské husy, často se konaly zabíjačky.
 Po sv. Kateřině nastalo období bez zábav a návštěv, období příprav, ale hlavně čas půstu, kdy se na stole našich předků objevovaly jednoduchá jídla bez masa. Často to byly obilné kaše, luštěninové kaše, polévky. Polévky se jedly i na snídani spolu s chlebem. K jejich přípravě se používaly brambory, houby, luštěniny, kyselé zelí, mléko a těstoviny. Úkolem půstu nebyla jen očista duše, ale i těla. Lidé se měli zříci masa a masných výrobků, živočišného tuku, strava měla být střídmá a jíst se mělo jen dopolosyta. Samozřejmě si to mohli dovolit jen proto, že těžké práce na poli ubylo. V začátcích byl křesťanský půst velmi přísný, ale postupně se tento zvyk měnil, dnes už se dodržuje jen v málo domácnostech. Staří lidé, děti nebo nemocní měli a mají výjimku a půst pro ně neplatí.
 Dalším významným dnem byl svátek sv. Mikuláše. V předkřesťanském období se v tomto čase konaly průvody masek a oslavy před slunovratem. Proto církev od 9. století zařadila do kalendáře oslavu sv. Mikuláše. Postupně se rozšířily hry o životě sv. Mikuláše a nahradily ty pohanské. Zpočátku se tyto hry konaly v kostelech, ale časem se tradice přenesla ven, do měst, obcí a vesnic mezi lidi. Z postav v maskách zbyly jen Mikuláš, čert a anděl, tak jako je známe i my dnes. Původně se dárky dávaly dětem ve školách, protože sv. Mikuláš byl patronem studentů.

Po sv. Mikuláši začaly v domácnostech našich předků velké přípravy. Nastalo období úklidu, mytí a leštění. Bělily se stěny v pokojích, drhly se podlahy a myly okna. Hospodyně si doplnily zásoby ve spíži a začalo se péct. Pekly se oplatky, perníky, koláčky. Oplatky z nekynutého vaječného těsta se začínaly péct hned po sv. Kateřině. Obyčejně je pekli učitelé. Ingredience jim dodávaly hospodyně a za to pak dostaly hotové výrobky, které nesměly na Štědrý den na stole chybět.

S blížícím se Štědrým dnem se každá domácnost leskla, voněl celý dům a veškeré osazenstvo bylo připraveno na slavnostně prostřený štědrovečerní stůl. V tento den se půst ještě zpřísnil, od rána bylo zakázáno jíst, vykonávaly se úkony, které měly zajistit zdraví a štěstí celého domu a rodiny po následující rok. Mezi tyto magické úkony patřilo házení ořechů, jablek nebo oplatek do studny, aby byla zajištěna zdravá voda. Ženy nesměly jít jako první na návštěvu. Vše, co bylo půjčené, se muselo vrátit a dodržovalo se ještě mnoho dalších podobných zvyků a tradic.

Nejdůležitější ale bylo nazdobení a příprava sváteční tabule. Stůl byl symbolicky středem domu a měl tak symbolizovat jednotu celé rodiny a domácnosti. To, jak vypadal a jaké pokrmy na něm byly, se odvíjelo od toho, zda to byla domácnost ve městě nebo na venkově, chudší nebo bohatá, šlechtická nebo měšťanská. Základem byl čistý bílý a naškrobený ubrus, sváteční prostírání a často jedno volné místo u stolu pro náhodného kolemjdoucího nebo jako symbol těch z rodiny, kteří už nemohli ke stolu zasednout.

Klasickým postním a svátečním jídlem byla ryba jako symbol křesťanství. Do oblastí na venkově tento zvyk ale přibyl až v meziválečném období. Do té doby byla základem štědrovečerní tabule polévka – většinou čočková kvůli bohatství, zelňačka nebo houbová. K ní se podával chléb, kterého se v ten den napeklo tolik, kolik bylo členů rodiny. Ostatní jídla se lišila podle regionů a podle toho, zda to byla rodina bohatá nebo chudá. Byly to zapékané kroupy s houbami, v Česku nazývané kuba. Na Slovensku se připravovaly tzv. opékance s mákem přelité roztopeným máslem apod. Místo rybí polévky se připravovala zelňačka s houbami a sušenými švestkami. Na slavnostní tabuli nechyběla vánočka jako symbol zavinutého Ježíška v jesličkách. Sušené ovoce, ořechy, oplatky a med byly skoro na každém stole, měly svůj magický a symbolický význam. I v minulosti se v tento večer lidé snažili dopřát si, co mohli, aby se takto dobře měli po celý rok. Při večeři se držely různé tradice. Nikdo nesměl od stolu vstát, dokud nedojedl i poslední člen, na závěr se rozkrajovalo jablíčko a věštilo se zdraví celé rodiny. Pod ubrus se dávaly šupiny z ryby nebo peníze pro blaho rodiny. Po večeři se rozbalily dárky a pak následovala cesta do kostela na mši svatou a tím začaly svátky klidu a míru.





Krásné vánoční svátky přeje Tina

autor: @tinajedoma

foto: Shutterstock.com